Vděčné téma srovnávání Slashovy tvorby s tím, co dnes předvádí Axl Rose, bych si dovolil zařadit pouze na úvod této recenze, protože jeho nová deska „Apocalyptic Love“ po všech stránkách reprezentuje právě kytaristovu osobnost a nemá s někdejšími GUNS N´ ROSES zas až tak moc společného.

Je zřejmé, že Slash prostě miluje rock, zemitý kytarový sound vycházející ze sedmdesátých let a z bluesových kořenů. Prostě hudbu uctívající dravou hardrockovou tradici, která nepotřebuje žádné bombastické aranže, ani pateticky znějící smyčcový orchestr. Pro Slashe jsou podstatné rockové základy, za kterými stojí pouze základní obsazení kapely, vystavené prostřednictvím žhavých a patřičně vrstevnatých kytar, groovy rytmů a vypjatého zpěvákova projevu. Oproti tomu Axl Rose, jakkoliv byl kdysi dávno v minulosti rozhodně mnohokráte lepších skladatelem a daleko větším hitmakerem než Slash, se dnes plácá zejména s nazdobením nezáživných blbostí a skutečnost, že jeho současná hudba prakticky nemá žádné bytelné základy, nazývá moderním přístupem. Nemluvě o počtu alb, která za sebou v posledních dvaceti letech zanechali oba aktéři.

Po více než patnácti letech, kdy již Slash není aktivní v jeho mateřské kapele a má za sebou dvě alba s bluesrockově orientovaným projektem SLASH´S SNAKEPIT a rovněž nemalé úspěchy s razantními VELVET REVOLVER (opět dvě alba), je dnes připraven pracovat na svých sólových albech. To první (bezejmenné) hostilo před dvěma roky plejádu rockových hvězd, přátel z branže a vysoko ceněných hostů, přičemž Slash se jeho prostřednictvím pouze zastřeloval a připomněl světu že existuje, aby následně vyrazil na poměrně úspěšné a dlouhé koncertní šňůry. Deska obsahovala nemálo zdařilých skladeb, ale jak to tak bývá u podobných projektů, měla spíše podobu pestrého soundtracku, jehož jediným pojítkem byla právě barvitá kytara hlavního aktéra, než uceleného díla. Takže se jednalo o projekt typu co skladba, to jiní lidé, jiný zvuk, jiný druh rockové hudby.

Oproti tomu novinka „Apocalyptic Love“ je uceleným pomníkem Slashe hardrockera, který vyznává za zády ustálený band, a který v průběhu předchozích sezón nalezl pevnou půdu pod nohama. Spolu se zpěvákem Mylesem Kennedym (ten účinkoval také ve dvou skladbách již na Slashově zmiňované první sólové desce, odjezdil s ním celé turné a spolupráce mezi oběma hudebníky posléze vykrystalizovala z nahodilé v trvanlivou) i dalšími dvěma spoluhráči – bubeníkem Brentem Fitzem a baskytaristou Toddem Kernzem – dnes tvoří THE CONSPIRATORS (což je rovněž uvedeno jako podtitul nahrávky). Jejich „Apocalyptic Love“ je nabušená sbírka bigbítu, která od začátku do konce drží pohromadě, a která je upřímnou zpovědí muzikantů vycházejících z klasické hardrockové školy.

Jak už jsem výše zmínil, Slash nikdy nebyl žádný hitmaker a studiový zdobič, z toho důvodu je rovněž „Apocalyptic Love“ albem, které zní živelně, tvrdě, opravdově a s tím souvisí, že zas až tak moc nefunguje bezprostředně po prvním poslechu. Je na něm sice několik skladeb, jež bych označil jako hitové nebo posluchačsky snadněji zažité, ale vše je zhotoveno v mezích, na jaké jsme byli zhruba zvyklí u předchozích Slashových projektů, takže opravdu žádné generační hymny.

Kdo by čekal šlágry opatřené bohatou paletou nástrojů, tak jako tomu bylo za slavných časů GUNS N´ ROSES, bude zřejmě zklamán. Hlas Mylese Kennedyho je dle očekávání vypjatý jak od pravého uctívače hardrockového stylu slavných kapel typu LED ZEPPELIN, BAD COMPANY nebo AEROSMITH, blues rocku a jižanského popřípadě americky tradicionalistického stylu hudby. V některých momentech je srovnatelný třeba se známým štěbetálkem Chrisem Robinsonem z THE BLACK CROWES (balada „Far And Away“), jinde si drží více macho pojetí (song „Shots Fired“, nabušená vypalovačka ve stylu „Apetite For Destruction“, patřící k vrcholům desky), ale v každém případě je Myles odpovídající volbou a k Slashově žhavé, barvité a razantní hře jeho přirozený projev sedí.

Nejlepší skladbou kompletu je dle mého názoru bezesporu fantastická „Anastasia“, které sekundují další songy jako již zmíněná „Shots Fired“, nebo silný úvod alba, tedy vedle titulní vypalovačky ještě „One Last Thrill“, „You´re A Lie“, „Standing In The Sun“ nebo „No More Heroes“. V těchto momentech nelze albu cokoliv vytknout, jde o nahrávku, která sice neoslní bezprostředně, nicméně její schopnost růstu je velmi výrazná, takže se pozléze stoprocentně chytnete a brzy budete vyloženě nadšeni.

Celkově je „Apocalyptic Love“ vyrovnanou a dospělou sbírkou, plnou zkušeného rockového kumštu a prvotřídních muzikantských výkonů, naopak prostou jakéhokoliv kalkulu a balastu. Její první půlka vykazuje o trochu více života, ale to vůbec nevadí, protože po celou dobu je jasné, jak tuhle partu jejich hudba baví a jak Slash se svými spoluhráči dostali na pásek opravdu vše, co chtěli. Já jsem opravdu velmi spokojen.