MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Kult žije“, oznamuje titul pripravovanej novinky DARKTHRONE, nesúcej sa na vlne návratu k Peaceville, labelu, ktorý zastrešil éru najväčšej slávy nórskych priekopníkov. EP „Too Old, Too Cold“ by malo v mnohom napovedať, ako to s oným kultom bude. Musím jedným dychom dodať, že po sebaparodickom polotovare „Sardonic Wrath“ ide o návrat v skvelej forme.
DARKTHRONE sa na štvorskladbovom EP (ktoré mimochodom v nórskom rebríčku vyletelo do nevídaných výšin) nevzdali svojho alko-punk-black imidžu, ale tentokrát sa pokúsili zájsť ešte o kus ďalej. Titulná „Too Old, Too Cold“ je dokonca pokusom o istý manifest: „Nothing to prove/Just a hellish rock’n’roll freak/You call your metal black/It's just spastic, lame, and weak,“ spieva Nocturno Culto – a keď si uvedený úryvok vyhľadáte na internete, zistíte, že sa stal leitmotívom väčšiny recenzií a akýmsi mottom DARKTHRONE model 2006. Dôležitejšie však je, že „Too Old, Too Cold“ má doslova hitparádové ambície, ide skrátka o hit v pozitívnom slova zmysle. Čo na tom, že ide de facto o jednoduchý punk postavený na triviálnom (ale chytľavom) riffingu s hrubým blackovým škrekotom – konieckoncov aj na tento štýl majú DARKTHRONE copyright. Druhá skladba „High On A Cold War“ začne šokujúco sólom a posunie sa ešte viac k punkrocku či primitívnemu metalu à la MOTÖRHEAD. Vokál Grutleho z ENSLAVED tomuto kusu naopak dodáva drsnosť a agresivitu.
Pravým šokom je „Love In A Void“, zemitá coververzia SIOUXSIE AND THE BANSHEES, naznačujúca, že členovia DARKTHRONE majú hudobný rozhľad širší, než by sa podľa ich tvorby mohlo zdať. Dôjde dokonca na čistý spev... Záverečná „Graveyard Slut“ sa oblúkom vracia k titulnej skladbe, ironicky klišovitá skladba s nenapodobiteľným refrénom „Graveyard slut... Graveyard slut... Graveyard bitch... aaaaaaargh!“ len dokazuje, že Fenriz a Nocturno Culto sa svojou hrou na black metal dokonale bavia. A tentokrát sa im konečne darí baviť aj poslucháčov – „Graveyard Slut“ je vypaľovačka, absolútne otvorene priznávajúca fascináciu osemdesiatymi rokmi a ich undergroundom, miešajúcim zbytky punkovej revolúcie, zamastený džínový thrashmetal a zárodky extrémnejších kovových žánrov.
DARKTHRONE neprinášajú nič iné, len špinavé koláže pozliepané zo stovky nezriedka prehistorických inšpiračných zdrojov. Konečne sa im však podarilo dodať navrch dostatok osobného kúzla, vďaka ktorému „Too Old, Too Cold“ funguje. Ani sa nepamätám, kedy som nejakú nahrávku „točil“ v prehrávači častejšie.
Kult žije. Kým doteraz sa mohlo zdať, že len prežíva na prístrojoch, dnes je jasné, že je späť v plnej sile.
Kult žije. Kým doteraz sa mohlo zdať, že len prežíva na prístrojoch, dnes je jasné, že je späť v plnej sile.
7 / 10
Gylve Nagell (Fenriz)
- bicie
Ted Skjellum (Nocturno Culto)
- gitara, basgitara, spev
hosť
Grutle Kjellson (ENSLAVED)
- spev
1. Too Old, Too Cold
2. High On Cold War
3. Love In A Void
4. Graveyard Slut
Arctic Thunder (2016)
The Underground Resistance (2013)
Circle The Wagons (2010)
Dark Thrones And Black Flags (2008)
F.O.A.D. (2007)
NWOBHM (EP) (2007)
The Cult Is Alive (2006)
Too Old, Too Cold (EP) (2006)
Sardonic Wrath (2004)
Hate Them (2003)
Plaguewielder (2001)
Ravishing Grimness (1999)
Goatlord (1996)
Total Death (1996)
Panzerfaust (1995)
Transilvanian Hunger (1994)
Under A Funeral Moon (1993)
A Blaze In The Northern Sky (1992)
Soulside Journey (1991)
Thulcandra (demo) (1989)
Cromlech (demo) (1989)
Land of Frost (demo) (1988)
A New Dimension (demo) (1988)
Pche, kdeže jsou ty časy, kdy se o DARKTHRONE dalo napsat, že hrají "dřevní" blackmetal... Kde? Pohřbeny v temném hrobě, příliš staré, příliš chladné. Novinkové épéčko není "dřevní", je "fosilní", je to black metalová zkamenělina takového stáří, že v ní klidně naleznete otisky staré punkové školy a docela zachované otisky raných garážových dob VENOM. Vše zní krásně staře, zvuk, produkce, Nocturnovy vokály (v coveru "Love In A Void" jsou překrásně stigmatizovány punkovou rozjíveností a sinatrovskou teatralitou), skladby, které se vykazují vysokým procentem špinavého rock´n´rollového drivu a skutečně zavánějí pachem starých nor, ve kterých se BM rodil pod neohrabanými nonkonformních spratků.Ty tam jsou časy, kdy Fenriz vytvářel black metal jako dogma. Tohle je uvolněná, zábavná a šmrncovní nahrávka, ze které starobní charisma black metalových praotců jen vyzařuje s jakýmsi pobaveným pomrkáváním. DARKTHRONE baví svým ortodoxním nadhledem. Těším se na řadovku.
Pohoda...
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.