Manatar
7 / 10
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, proč kolega Reaper chválí zrovna tohle album. Pochopte, tohle album má krásnou zastřenou atmosféru a spoustu hezkých, nevtíravých melodií. Jasně, alibisticky se od toho oddaluje formulacemi „zbytečně patetické, nasládlé, zbytečně něžné brnkání“ a podobně, ale i tak: Reaper a melodie? Co mi tu nesedí? Teprve až odhalení, že jde o boční projekt jeho oblíbených řezníků z black metalových kapel, poskytlo dostatečné pojítko s myšlenkovými pochody ovlivňujícími vážky hudebního vkusu.
S hlavním textem tak lze jen souhlasit. Tyhle post-blackové polohy, kdy hudebníci se vedle krvavých jatek svých hlavních uskupení vyjadřují v introspektivní, intimní poloze, jsou navýsost zajímavými záležitostmi, které není tak snadné odhalit. Leč odhalení a pečlivý poslech konkrétně tohoto alba si bezesporu zaslouží. Oproti recenzi bych vyzdvihnul právě onu unylost a rozvláčnost, která poskytuje muzikantům dostatek prostoru pro vykreslení svých pocitů. Neznám další aktivity pánů muzikantů ani nakolik se v rámci tohoto projektu opakují, takže v tomto musím věřit Reaperovi. Nicméně jako neznalci mi tato nahrávka dokázala zpříjemnit den a určitě se k ní ještě během roku vrátím.