7 / 10

V metalu ani doom metalu již těžko lze hrát něco jiného, ale stále to lze hrát něčím jiným. Dudy a další nástroje jsou tak velkým zpestřením. Tihle Švédové svůj folk/doom metal okrašlují hrou na středověké trubadúry. Po hudební stránce je to zajímavá záležitost. Že jde o zkušené muzikanty není pochyb a ony netradiční nástroje nakonec využívají celkem tradiční postupy. Navíc se k této středověké, morem nakažené tématice ty píšťaly moc hodí. Zasazení do doomových mantinelů je rovněž příhodné a při tomto rytmu je tak dost času pro mačkání měchů. Tím se ale musím dostat k tomu, co mě na téhle tvorbě nebaví, abych trochu vyvážil hlavní text. Je to moc utahané a celá deska mi splývá v jeden celek.

Zpěvák se snaží stylizovat do role dávného minstrela, jenže jeho projev je k uzoufání monotónní. Přitom technicky je to velmi dobrý zpěvák a v některých skladbách se vzmuží a svůj projev dotáhne i do jiných tónin a v jinou hlasovou kresbu (třeba v závěrečné „Saint Yersinia“). Možná, že je to autentické, ale mě to nějak nefunguje. Postrádá to zajímavost. Kdyby to byly dvě tři skladby na albu, tak proč ne, ale když je v této bezvýrazné tónině celá deska, sráží to ty ostatní pozitivní věci, které se povedly.

Oproti hlavnímu textu jsem chtěl vypíchnout i nějaké ty neduhy, to ale neznamená, že „A Plague upon Thee“ považuji za slabé album. V podstatě s většinou napsanou v hlavním textu souhlasím, nicméně mě to příliš neoslovilo. Asi mě to středověké téma netáhne. Je to dobré dílo, jen si musí najít svého posluchače. A to hledání nemusí být zrovna snadné.

• před 6 dny