DÄLEK - Brilliance of a Falling Moon
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: BMG Rights Management (UK) Ltd.
Vydáno: Pátek, 1. března 2024
Délka: 58:47
Bruce Dickinson nezbořil svět. Nenatočil desku, která člověka posadí na zadek svoji nevšedností, ani nešokuje žádnými výstřednostmi. Prostě jen poskládal sbírku povedených skladeb se znepokojující dávkou melancholie pod povrchem a skvěle ji nazpíval. A proto se skvěle poslouchá. ... ČÍST CELOU RECENZI
Žádné album jsem letos neslyšel tolikrát, žádné album ve mně nebudí takový pocit jistoty a bezpečí jako sólovka Bruce Dickinsona. Všechno, co se tu děje, je léty prověřené, což myslím jen a jen pozitivně. Srdce tluče v rytmu heavy metalu, ale atmosféra a delivery pana kapelníka je tak sebejistá a ambivalentní, že se do mě jeho nové skladby zakously úplně jinak než většina žánrové konkurence. Je v nich zvláštní přemýšlivost, tíživá melancholie i hravost. Bruce navíc zpívá s lehkostí a emocionální bohatostí, jakou můžeme očekávat jen od nejlepšího metalového hlasu posledních dekád. Tahle deska se krásně vůní ve středních tempech, pompou spíš odměňuje, než okatě svádí a celkově vytváří nádherný kabinet kuriozit, ve kterém se cítím jako doma.
Darkmoorův verdikt je po těch dlouhých měsících a létech tvůrčí pisatelské pauzy přesný a ostrý jako břitva. Nejvíce ze všeho mě na téhle sólovce fascinuje právě ten její zvláštně krásný melancholický podtón, který jakoby dostal do vínku všechno to, co z Dickinsonovy megaskladby "Empire Of The Clouds" dělalo (a dělá) nejpůsobivější okamžik maidenovského alba "The Book Of Souls".
I pro mě jsou sólovky pana Dickinsona oblíbenou kratochvílí. Ta letošní se navíc vydařila náramně. Nemá ve svém středu žádnou vyloženou hitovku, k tomu disponuje lehce odtažitým / posmutnělým nábojem a přesto tvoří skvěle vyvážený a na první poslech za srdce beroucí celek. Nutno dodat, že vrchní principál je navíc v neuvěřitelné hlasové formě a v pětašedesáti letech pěje jak divoký konipas luční. Vrcholy kolekce: "Afterglow Of Ragnarok", "Face In The Mirror" a "Shadow Of The Gods".
-bez slovního hodnocení-
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Tohle progres thrashové album v sobě skrývá značný potenciál. Bohužel ho potápí slabé vokály, kterým nepomáhá ani zvukové kouzlení, jež jim nakonec dělá medvědí službu.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Zatiaľ najlepší tohtoročný doomik. Pozoruhodné nástroje tam hrajú, zimomriavky mám z toho - aj finálna prestrelka v Dobšinej na radnici sa pri tom dobre písala!
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Staří dobří VOMITORY jsou zpět. Poslední dvě desky se nesly ve znamení jistého zvolnění, novinka však opět cení zuby. Zle cení zuby. Švédové chytli druhou mízu a vystřihli desku, která si v intenzitě a hrubosti nezadá se starou tvorbou. Vynikající.
Švédsku deathmetalovú stálicu sledujem snáď od druhej polovice 90. rokov. Rozhovor som s nimi robil už v roku 2001 k platni Revelation Nausea a aj o celé štvrťstoročie neskôr ma bavia. Stále to tam je. Rezanica jak hovado.





