Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Wicked Cool Records
Vydáno: Pátek, 7. srpna 2026
Délka: 55:00
1. La femme qui s’était faite toute seule, 2. Jeu de main, jeu de vilain, 3. Je ne retiendrai que toi, 4. Borne pour obéir, 5. Am I an AI, 6. Ton histoire n’est pas mon histoire, 7. Il nous faudrait une bonne guerre, 8. L’enfant qui est en moi parle, 9. Le trouble fête, 10. Le paradis perdu, 11. Le village olympique, 12. Le retour de l’homme qui valait mieux, 13. Raumpatrouille, 14. Les peine à jouir, 15. The Self Made Woman, 16. Playful Hands Harmful Ends, 17. I'm an AI
1. La femme qui s’était faite toute seule
2. Jeu de main, jeu de vilain
3. Je ne retiendrai que toi
4. Borne pour obéir
5. Am I an AI
6. Ton histoire n’est pas mon histoire
7. Il nous faudrait une bonne guerre
8. L’enfant qui est en moi parle
9. Le trouble fête
10. Le paradis perdu
11. Le village olympique
12. Le retour de l’homme qui valait mieux
13. Raumpatrouille
14. Les peine à jouir
15. The Self Made Woman
16. Playful Hands Harmful Ends
17. I'm an AI
Nejdřív jsem byl skeptický, ale INTERPOL si mě znovu získali. Jasně, energii a hitovost prvních alb už nečekejte, přesto si kapela zachovává ono neuchopitelné kouzlo, které poznáte na sto honů. Intimní, hladivá a překvapivě podmanivá deska.
Táto kapela už tuším viac púta svojou vyšinutou HR politikou ako hudbou. Toto je vážne slabotka. Plytčina bez nápadov. Wow, máte výborného bubeníka! A čo ďalej?
Jsou nahrávky spadající do šuplíku atmosférický black metal, které vás při poslechu neotravují, příjemně tečou jedním uchem dovnitř a druhým ven a chvílemi mají blíže k ambientu. Opravdu velmi pěkná hudba na pozadí, ale co jsem to vlastně poslouchal?
Svět hoří, asfalt měkne a čtyřka z Oklahomy k tomu dodává soundtrack. Další porce sonické beznaděje od kapely, která dokáže proměnit lidskou úzkost v překvapivě návykovou formu.
Bergenská smečka zjednodušila projev směrem k studenému, agresivnímu meloblacku, který mgłavě připomene tvorbu jistých kontroverzních Poláků. A ono to funguje. Čitelný, přístupný, dynamický materiál působí přiměřeně epicky i bez větší orchestrální pompy.
Výživná směs žánrů, mathrockový základ, melodie, emo nálady i post hardcore útočnost. Neposedná rytmika žene skladby do neustálých změn a výrazný ženský vokál umí být přirozeně zpěvný, ale též vyhroceně útočný. Alternativa v tom dobrém slova smyslu.
Francúzsky black metal bol vždy trochu „iný“, a MOURIR tento stereotyp potvrdzujú. Za valivým, pomalým tokom disonantného čierneho kovu, zamračenom ako pán na obale dosky, sa skrýva prekvapivá dávka melódií. Na ploche 40 minút sa tento kontrast neopočúva.
