Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Self released
Vydáno: Sobota, 18. července 2026
Délka: 64:04
1. Inmortal Requiem, 2. Erebos (The Darkness), 3. Nix (The Night), 4. Hypnos "Under Spell of God", 5. Schizophrenia "Delirius", 6. Melpomene (Tragedy), 7. Thanatos (Sweet Death), 8. Euphoria (Descending to Madness), 9. Oizys (The Pain), 10. Devil's Night, 11. Phobetor (The Nightmare), 12. The Raven's Feather, 13. Aether (Redemption)
1. Inmortal Requiem
2. Erebos (The Darkness)
3. Nix (The Night)
4. Hypnos "Under Spell of God"
5. Schizophrenia "Delirius"
6. Melpomene (Tragedy)
7. Thanatos (Sweet Death)
8. Euphoria (Descending to Madness)
9. Oizys (The Pain)
10. Devil's Night
11. Phobetor (The Nightmare)
12. The Raven's Feather
13. Aether (Redemption)
Největší? Nejlepší? Nejsvětovější? Jasně, ty návraty z Josefova jsou pořád stejné, jak vámi ještě stále hýbe adrenalin. Ale tento ročník, jakože "bez headlinerů", to byla vážně jízda. Jízda s velkým J! Díky pořadatelům a za rok to čekám ještě o level výš!
Spojení dark metalu s progresí je celkem zajímavý model. V případě koncepčního alba Italů INNER VITRIOL je to hodně o vláčné melodice, přirozeně plynoucích strukturách a melancholii. Hostující Geoff Tate a Andy Kuntz jako bonus.
Dystopický sci-fi příběh zaslouží náležitě košaté a žánrově pestré zpracování, tak to zřejmě cítí Britové REDSHIFT. Jejich brilantní progmetal tak čerpá z mnoha zdrojů a výsledkem je propracovaný koncept plný hudební barevnosti.
Jestli to, co RUNNING WILD předvedli na svém druhém úplně posledním koncertu letos na W:O:A, měl být fakt poslední koncert kapely všech dob, tak je snad dobře, že živě končí, protože takovou neúctu k fanouškům a vlastnímu repertoáru aby člověk pohledal.
Byl to příměr, kterým jsem kdysi komentoval padák pro Vlastu Henycha z TÖRR: jako kdyby KING vyhodil z kapely DIAMONDa. Nedávno však na základě reálných událostí zhořkl tak, až mám strach, jestli ještě vůbec někdy z dílny Krále vzejde něco kloudného.
Lehký posun do obecnějšího post-metalu a znatelné zjemnění Američanům sluší. Ale stoner valivost, psychedelie a silné náladové zabarvení nezmizelo, naopak jako by ještě vyrostlo. REZN si umí hrát se širokou škálou inspirací a přitom působí osobitě.
Další kapela, která se klaní monumentálnímu riffu. Síla, těžkost, doom & gloom. Pečlivě zkonstruované skladby se pohybují někde mezi klasickým hevíkem, emotivním power metalem a la FATES WARNING a melodickým doomem. A ta kombinace je trefená parádně!
