SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Napalm Records
Vydáno: Pátek, 8. května 2026
Délka: 58:03
DRACONIAN by špatné album nevydali, to jich není hodno. „In Somnolent Ruin“ je brilantní ukázka severské melancholie. Doom metal ve své krystalické kráse i ponurosti. Navrátivší se Lisa Johansson se pouští do odvážnějších hlasových kreací než její předchůdkyně a větší důraz na kytary album navrací ke starší tvorbě, ale uchovává si zvukovou čistotu předchozího alba. ... ČÍST CELOU RECENZI
Nové album stylových klasiků DRACONIAN je přesně takové, jaké se od této doomové stálice dalo čekat. Většina materiálu je založena na typické melancholické emotivnosti. Švédové nikam nechvátají a svůj doom metal rozprostírají do epických ploch. Nicméně se objevuje i hutný kytarový zvuk a občas zavoní dusavá a živočišná hrubost, což v kombinaci s hrdelním vokálem Anderse Jacobssona připomene umění jejich amerických kolegů NOVEMBERS DOOM. Viz třeba některé důraznější pasáže v „I Gave You Wings“ nebo „Cold Heavens“. Ale to hlavní jsou vzdušnější a rozvláčně náladové polohy, kde naopak dominuje výrazný vokál Lisy Johansson. Materiál působí aranžérsky vypiplaným dojme, správně se proplétají vláčně líné pasáže s údernějšími místy a byť jsou skladby primárně cílené na emoce, neztrácí ani dějovost a proměnlivost. Možná jen škoda zbytečného uhýbání do poloh, které jsou až příliš podobné velikánům MY DYING BRIDE. Hodně je to cítit třeba ve skladbě „The Face of God“. V těchto okamžicích se trochu vytrácí osobité kouzlo. Ale to je jen drobný stín na jinak povedeném materiálu, který potěší především příznivce tradičního doom metalu.
Klipovky jsou super, zbytek bohužel pokulhává. S vrcholným obdobím s Lisou (Turning Seasons Within) ani Heike (poslední deska) se to bohužel srovnat nedá, i když působivé momenty tam jsou.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





