Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Apocalyptic Witchcraft
Vydáno: Pátek, 13. března 2026
Délka: 29:26
1. It's Fucking Dark, 2. Satanic Scum Punks, 3. Let The Bastards Burn, 4. Hail Satan Kurwa, 5. F.O.T.D., 6. Blood on Steel, 7. Drink For Hell, 8. Fuck The Bastards, 9. Manic Street Creatures, 10. You Fucking Rat, 11. B.I.F.F.O.
1. It's Fucking Dark
2. Satanic Scum Punks
3. Let The Bastards Burn
4. Hail Satan Kurwa
5. F.O.T.D.
6. Blood on Steel
7. Drink For Hell
8. Fuck The Bastards
9. Manic Street Creatures
10. You Fucking Rat
11. B.I.F.F.O.
INFERI doručili technickou, nasypanou, explozivní nahrávku, která snese nejpřísnější soudobá žánrová kritéria. Pokud se nebojíte moderního death/blacku s deathcore odérem a zvukem, budete mít o zábavu postaráno. Tohle budu točit často!
No pane jo. LANTLÔS stojí za slušnými post-BM deskami jako je „.neon“ nebo „Agape“, nicméně tomu už je dlouho. Na nové sbírce se kapela posunula k jakémusi nasládlému, duhovému pop/rocku. Snažil jsem se, ale poslech jsem nedokončil. Zcela strašidelná věc.
IMMOLATION nepřestávají být ve stabilní formě. Více než čtyři roky pauzy dokázali využít efektivně a úspěšně doručit dalšího pokračovatele éry od „Majesty And Decay“ výše. Vše je na svém místě, jen těch momentů překvapení by mohlo být trochu více.
Sice žádná horká novinka, ale beztak musím zmínit, že letošní soupiska ToD festivalu je vpravdě nabitá. Old school death toho nejhrubšího zrna sahá často i k techničtější hře a jako celek to zní hodně plnotučně a takříkajíc jako útok do plných.
Hodně zauzlovaný, lehce disonantní death metal s velkým množstvím technicky vybroušených zákoutí i dostatečně hlubokých pomalejších masivních bloků, které se stylově rozlévají do mnoha dalších žánrů. Svěží prog-death metalový vítr.
Jsou a vždy byli zárukou špičkového heavy/doomu. Jejich trajektorie směrovala od druhého jmenovaného k prvnímu a tuhle křivku novinka (a zároveň labutí píseň) završuje s typickou lehkostí. Ačkoli nedělají nic jinak, dělají to prostě lépe než konkurence.
Nadějná tuzemská kapela, která nezapře určité zalíbení v severském melodickém deathu. Chytlavé melodie, solidně ostré riffy, vokál někde mezi Chuckem a Andersem a ponurá atmosféra z jejich prvotiny dělají zajímavou záležitost.
