Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Mercury Studios
Vydáno: Pátek, 21. listopadu 2025
Délka: 86:10
1. This Guitar - Live, 2. When Love And Hate Collide - Live, 3. Take What You Want - Live, 4. Lets Get Rocked - Live, 5. Animal - Live, 6. Foolin' - Live, 7. Armageddon It - Live, 8. Kick - Live, 9. Love Bites - Live, 10. Promises - Live, 11. Rocket - Live, 12. Bringin' On The Heartbreak - Live, 13. Switch 625 - Live, 14. Hysteria - Live, 15. Pour Some Sugar On Me - Live, 16. Rock Of Ages - Live, 17. Photograph - Live
1. This Guitar - Live
2. When Love And Hate Collide - Live
3. Take What You Want - Live
4. Lets Get Rocked - Live
5. Animal - Live
6. Foolin' - Live
7. Armageddon It - Live
8. Kick - Live
9. Love Bites - Live
10. Promises - Live
11. Rocket - Live
12. Bringin' On The Heartbreak - Live
13. Switch 625 - Live
14. Hysteria - Live
15. Pour Some Sugar On Me - Live
16. Rock Of Ages - Live
17. Photograph - Live
Jeden z nejoriginálnějších a nejchytřejší raperů zase trefuje na komoru. Opřený o plnohodnotnou rockovou kapelu servíruje svou trademarkovou flow, sociálně provokativní texty a navzdory jiné instrumentaci i typickou staplesovskou atmo kluka od vedle.
Masakr zlých duchů. Jestliže jsem o předchozím albu „Ilion“ tvrdil, že je to nejlepší psychedelie, co jsem za poslední roky slyšel, pak o novém materiálu platí, že je to psychedelie nejšílenější. SLIFT co se týče extravagance překonali sami sebe.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
