Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Sole Hitman Records
Vydáno: Pátek, 10. října 2025
Délka: 45:01
1. Echoes, 2. Artificial Lies, 3. Escape Your Fate, 4. Quicksand, 5. Spotlights, 6. Playing With Fire, 7. Insignificance, 8. Blessing In Disguise, 9. Compromised, 10. Shadow Of The Son, 11. Neon Claws
1. Echoes
2. Artificial Lies
3. Escape Your Fate
4. Quicksand
5. Spotlights
6. Playing With Fire
7. Insignificance
8. Blessing In Disguise
9. Compromised
10. Shadow Of The Son
11. Neon Claws
Ubrali na pompě, přidali na výrazu. Zprvu se může zdát, že se Ukrajinci vrací k hrubosti svého debutu. Prvotřídní BDM smršť ale ve druhé polovině alba vystřídá překvapivě pestrá introspekce a křehkost, jakou bych nečekal. O to lepší a silnější album.
Dekadentní a přitom hodně emotivní spojení post-punku, noiserocku a jazzrocku s klavírem a trubkou. Zhmotnělá bestie podzimní depky. Místy připomíná náladovější a atmoferičtější PROTOMARTYR. Skvělá deska na toto období.
Viac elektroniky brutality a rýchlosti na ďalšej nahrávke v pevnom ráme z čierneho kovu, ktorú je v dlhej kariére kapely možné bez problémov zaradiť na vrchol. Kapela sa ženie do ďalej extrémov a nachádza v nich nové prekvapivé tvary. Skvelé.
Projekt Tomáše Ledviny, který hobluje basu například v kapelách HEAVING EARTH nebo SUPREME CONCEPTION. Jen basa, bicí a zpěv. Hudebně připomíná srážku PRIMUS a PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Zajímavý úkrok od metalu, který rozhodně stojí za pozornost.
Kanadský death jedoucí v tradici hutné a temné stylové polohy. Možná trochu omezený výrazový rejstřík dělá z alba přílišný monolit, ale skupina to kompenzuje správně drsným a zvukově robustním provedením. Pro milovníky nekompromisní valivé staré školy.
Čelistka Jackie Perez Gratz si na novém albu neuhlídala stopáž. Přestože se jedná o zajímavou a vlastně i originální směsku doom/post stylů efektně okořeněnou violoncellem, doposlouchat tohle album je náročné. Zbytečně rozvleklé a vokál je bída.
Neurvalá, rozbouřená, turbulentní deska od stonerové bestie, jejíž drásání je nezaměnitelné. Po šesti letech se vrací s další vlnou bolavé, valivé, špinavé a o Mattův drásavý vokál opřené hudby. Oslava riffu, oslava houževnatosti a síly unést těžké kříže.