Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Metal Blade Records
Vydáno: Pátek, 10. října 2025
Délka: 26:24
1. March of the Wolves (Live at Wolfden Studio), 2. Power and Greed (Live at Wolfden Studio), 3. No Heart Bleeds (Live at Wolfden Studio), 4. Road to Dreams (Live at Wolfden Studio), 5. Mindprowler (Live at Wolfden Studio), 6. Enter the Gates (Live at Wolfden Studio), 7. Bastards (Live at Wolfden Studio), 8. In Darkness You Feel No Regets (Live at Wolfden Studio), 9. No Future (Live at Wolfden Studio), 10. Barren Dreams (Live at Wolfden Studio)
1. March of the Wolves (Live at Wolfden Studio)
2. Power and Greed (Live at Wolfden Studio)
3. No Heart Bleeds (Live at Wolfden Studio)
4. Road to Dreams (Live at Wolfden Studio)
5. Mindprowler (Live at Wolfden Studio)
6. Enter the Gates (Live at Wolfden Studio)
7. Bastards (Live at Wolfden Studio)
8. In Darkness You Feel No Regets (Live at Wolfden Studio)
9. No Future (Live at Wolfden Studio)
10. Barren Dreams (Live at Wolfden Studio)
Neurvalá, rozbouřená, turbulentní deska od stonerové bestie, jejíž drásání je nezaměnitelné. Po šesti letech se vrací s další vlnou bolavé, valivé, špinavé a o Mattův drásavý vokál opřené hudby. Oslava riffu, oslava houževnatosti a síly unést těžké kříže.
Syrový živák z ojedinělého vystoupení Marcela Novotného letos v květnu v Brně, jenž však asi nebude mít potenciál oslovit mnoho jiných, než těch, kteří se koncertu zúčastnili. Kdyby Pípa místo toho se stejným programem objel republiku, udělal by asi lépe.
Italové GIOBIA, dnes vlastně legenda psychedelického rocku, odpálili své osmé album razantně, aby se postupně zahalili elektrizující mlhou a svou space rock psychotickou instrumentaci dovedli až k snovým imaginacím. Nutno poslouchat se zavřenýma očima.
Příjemně svěží koktejl stoner/grunge základu s progresivnějšími vlivy. Ne zrovna jednoduchý stylový mix zvládají Němci na výbornou. Je to jako boj depresivní prázdnoty s optimistickým nadhledem a občas až veselým sólovým křepčením.
Truchlivý a zdrcující manifest funerálního doom metalu. Dlouho jsem v tomto žánru neslyšel nic, natož dobrého, tak je můj úsudek možná trochu neobjektivní, ale má to všechny potřebné ingredience pro tento žánr a k tomu navíc vyvedené melodie plné bolesti.
Transcending Obscurity tentokrát žádnou extrémní obskurnost nepřinášejí. Nálož tradičního a hutného death metalu však taky potěší. Obzvláště v případě, že to patřičně šlape a hnětá. A to teda v případě této bandy z New Yorku rozhodně platí!
Je to vynikajúce. Takto ma naposledy bavili na My Life My Way v roku 2011. Krásne šťavnatá produkcia, pekne to odsýpa, pecka za peckou a na čele pelotónu hitovka Sunday Matinee - jasný kandidát na koncertnú tutovku.
