6,5 / 10

Rudi je zpět ve své staré formě, neboť téměř nekriticky chválí aušus. To je třeba hned v úvodu vyjasnit.

Ale Rudi má i pravdu, neboť GOJIRA je výraznou metalovou instutucí a "Magma" je dílem, které zaslouží absolutorium i po letech.

Zpět k "Fortitude". První tři skladby jsou v pořádku. U čtvrté "Hold On" pozvedneme obočí, které však zase padne po začátku "New Found" díky rammsteinovské šlapavé energii. Pak se však deska úplně rozsype. Ukrutně špatná "The Chant" začne druhou půlku, ve které skladby nadějně začínají, aby se vzápětí ponořily do jakési surrealistické rozplizlé zvukové ezomazanice. Groove vyšuměl.

Zdá se, že Francouzi podlehli vlastnímu pocitu exkluzivity na zaplivaném metalovém kolbišti, na jehož trůnu po odchodu SLAYER chybí vládce respektovaný (skoro) celým metalovým univerzem. S tímto naředěným vývarem, ve kterém plavou tu a tam velmi chutné knedlíčky, když člověk čekal, že mu v něm bude stát lžička, se trůn vzdálil. Zase na pět roků?

I přes tento odsudek je třeba být aspoň mírně objektivní, neboť GOJIRA má svůj ksicht, sound (i když to jejich hvízdavé djentování už začíná být místy otravné), má svou bazální kvalitu, tak to bude s odřenýma ušima za sedm. To je ale hrubě pod mým očekáváním, a proto pociťuji výrazné zklamání. Ještě moment! Kolik jsme napočítali dobrých skladeb jako celek? 4. To je málo. Šest a půl.

• Pondělí, 24. května 2021