Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Persistent Vision
Vydáno: Pátek, 11. července 2025
Délka: 38:03
1. House of Blood (Butch’s Monster), 2. It Wasn’t a Compliment (Martial Law Blues), 3. A Little Boy and His Bulldozer, 4. Algorithmic Mercy (Prayers Printed Directly into a Shredder), 5. A Famous Jock (The Rest of Us), 6. February Song, 7. Band-Aid on a Bullet Wound, 8. The Puppeteer, 9. Post-Punk in the Wrong Hands, 10. Artistic Blood / Blanket Out the Sun (in a world of better things), 11. Nonsensical Whimper
1. House of Blood (Butch’s Monster)
2. It Wasn’t a Compliment (Martial Law Blues)
3. A Little Boy and His Bulldozer
4. Algorithmic Mercy (Prayers Printed Directly into a Shredder)
5. A Famous Jock (The Rest of Us)
6. February Song
7. Band-Aid on a Bullet Wound
8. The Puppeteer
9. Post-Punk in the Wrong Hands
10. Artistic Blood / Blanket Out the Sun (in a world of better things)
11. Nonsensical Whimper
Nejdřív jsem byl skeptický, ale INTERPOL si mě znovu získali. Jasně, energii a hitovost prvních alb už nečekejte, přesto si kapela zachovává ono neuchopitelné kouzlo, které poznáte na sto honů. Intimní, hladivá a překvapivě podmanivá deska.
Táto kapela už tuším viac púta svojou vyšinutou HR politikou ako hudbou. Toto je vážne slabotka. Plytčina bez nápadov. Wow, máte výborného bubeníka! A čo ďalej?
Jsou nahrávky spadající do šuplíku atmosférický black metal, které vás při poslechu neotravují, příjemně tečou jedním uchem dovnitř a druhým ven a chvílemi mají blíže k ambientu. Opravdu velmi pěkná hudba na pozadí, ale co jsem to vlastně poslouchal?
Svět hoří, asfalt měkne a čtyřka z Oklahomy k tomu dodává soundtrack. Další porce sonické beznaděje od kapely, která dokáže proměnit lidskou úzkost v překvapivě návykovou formu.
Bergenská smečka zjednodušila projev směrem k studenému, agresivnímu meloblacku, který mgłavě připomene tvorbu jistých kontroverzních Poláků. A ono to funguje. Čitelný, přístupný, dynamický materiál působí přiměřeně epicky i bez větší orchestrální pompy.
Výživná směs žánrů, mathrockový základ, melodie, emo nálady i post hardcore útočnost. Neposedná rytmika žene skladby do neustálých změn a výrazný ženský vokál umí být přirozeně zpěvný, ale též vyhroceně útočný. Alternativa v tom dobrém slova smyslu.
Francúzsky black metal bol vždy trochu „iný“, a MOURIR tento stereotyp potvrdzujú. Za valivým, pomalým tokom disonantného čierneho kovu, zamračenom ako pán na obale dosky, sa skrýva prekvapivá dávka melódií. Na ploche 40 minút sa tento kontrast neopočúva.
