DVA - Piri Piri
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: InsideOutMusic
Vydáno: Pátek, 16. června 2023
Délka: 48:47
1. Osterdalen, 2. The Pale Moon, 3. Isolation, 4. The Great White River, 5. Arcane Clouds, 6. Anodyne, 7. The Approbation
1. Osterdalen
2. The Pale Moon
3. Isolation
4. The Great White River
5. Arcane Clouds
6. Anodyne
7. The Approbation
Překvapivě povedený debut, kde je silně patrný deklarovaný obdiv ke vzorům jako MEW, ANEKDOTEN, PORCUPINE TREE, KING CRIMSON, OPETH a NEAL MORSE. Kombinaci těchto vlivů Norové poskládali do působivého koncepčního alba, na němž se potkaly uvěřitelné emoce, výborná instrumentace i skladatelský um. ... ČÍST CELOU RECENZI
Překvapivě povedený debut, kde je silně patrný deklarovaný obdiv ke vzorům jako ANEKDOTEN, PORCUPINE TREE, KING CRIMSON, OPETH a NEAL MORSE. Kombinaci těchto vlivů Norové poskládali do působivého koncepčního alba, kde se potkaly uvěřitelné emoce, výborná instrumentace i skladatelský um.
-bez slovního hodnocení-
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.