Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Beyond The Storm Productions
Vydáno: Pátek, 23. května 2025
Délka: 41:56
1. Renewal in the East - Remixed & Remastered 2025, 2. Dura Europos - Remixed & Remastered 2025, 3. Purpleborn - Remixed & Remastered 2025, 4. Mystical Majesty - Remixed & Remastered 2025, 5. One Fatal Enterprise - Remixed & Remastered 2025, 6. The Underground Temples of Mithras - Remixed & Remastered 2025, 7. Oathbreaker - Remixed & Remastered 2025, 8. Roma Aeterna - Remixed & Remastered 2025, 9. Destroyers of the World - Remixed & Remastered 2025
1. Renewal in the East - Remixed & Remastered 2025
2. Dura Europos - Remixed & Remastered 2025
3. Purpleborn - Remixed & Remastered 2025
4. Mystical Majesty - Remixed & Remastered 2025
5. One Fatal Enterprise - Remixed & Remastered 2025
6. The Underground Temples of Mithras - Remixed & Remastered 2025
7. Oathbreaker - Remixed & Remastered 2025
8. Roma Aeterna - Remixed & Remastered 2025
9. Destroyers of the World - Remixed & Remastered 2025
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.
Ano, je to tak. Američané oproti předchůdci zas tolik nového nepřinášejí, ale dá se říct, že se jim podařilo stabilizovat současnou moderně metalovou polohu a že se v ní cítí dobře. Skladby z novinky zní svěže, mají podařené melodické linky i odpich.
Moderní metal je proměnlivý, technický, melodický a košatý, tak už to prostě je a netřeba se tomu bránit. Ukazují to současní RIVERS OF NIHIL a teď i FALLUJAH. I těm to šlape velmi slušně. Přestože se nic převratného neděje, album jako celek funguje.
Spýtajme sa spolu s Marie Kondo: „Prinášajú nám KGatLW radosť?“ Odpoveď je aj na 27. doske jasné áno. Jemné orchestrálne aranže (odkaz na „Paper Mâché...“?) prekryjú istú schématickosť, ktorá sa pri tempe dve dosky ročne zákonite vkráda. Hudobný dopamín!
Odpověď na otázku, jestli je možné hrát pidlikací progmetal bez toho, aby tam pidlikali kytary. Tento projekt spájí dvě velká basová jména, kterými jsou Steve Di Giorgio a Jeroen Paul Thesseling. Pokud jsi basák, budeš si pravděpodobně uchcávat štěstím.
Melodie umí Španělé složit pěkné, to se musí nechat. Jinak je jejich druhé album, vydané v poměrně rychlém sledu od prvotiny, kolekcí příjemného heavy metalu plně oddaného zvuku 80. let. Deska šlape velmi slušně, byť ke konci už trošku na setrvačník.
Mistři melancholické hudby se ani tentokrát nedokáží či nechtějí vydat mimo svou komfortní zónu. Není to kolekce špatných písní, ale jsou to stále tytéž variace na čtvrt století staré téma. Dejme tomu z úcty ze starým nahrávkám ještě pár poslechů.
