VLOŽIT HODNOCENÍ

Právo hodnotit mají pouze registrovaní uživatelé. Přihlašte se anebo zaregistrujte v případě, že ještě nemáte vytvořen účet.

PROPAGANDHI - Failed States - zpět na článek

fathertime fathertime | 20.2.2014 12:54

progresivny punk? veru, aj take veci sa stavaju... o vynimocnosti tejto dosky svedci okrem ineho aj to, ze gitaristi z Protest the Hero k nemu spravili tab book... treba tomu samozrejme dat cas, deje sa tu toho naozaj hodne... Kanada je skratka zem progresivnej hudbe zasnubena... a obal je vskutku nadherny, taka vianocna verzia Radiaton od Marillion... :-)

8,5 / 10

Wintersun Wintersun | 27.1.2014 16:19

Predchadzajuci album Supporting Caste sa mi pacil tak o triedu viac. Na FS je trochu menej vyraznych napadov a zvukova produkcia sa mi nezda absolutne dotiahnuta. Samozrejme, bavime sa tu o kapele patriacej medzi spicky zanru.

8 / 10

tomimmortal tomimmortal | 23.1.2014 01:36

Osobně mám škatuli "punk rock" spojenou se sračkama. Žel je to tak. Pro mne, jakožto posluchače, který holduje stylům naprosto odlišným, to byla vždy zástěra pro "punk", který vlastně s punkem nemá ani zbla společného . "Punk", kde se hoši jeví trošku přihřátí (nic proti jiné orientaci!), zpívají o zkurvených politicích, o nenažraných korporacích....zkrátka na pódiu kážou vodu, ale jakmile slezou, jsou to zazobanci (nic proti poctivě bohatým) a pijí zatraceně luxusní víno. No a pak jim to věřte! Ten jejich "styl" by se pak spíše měl citovat jako pop punk. Ať už tyhle názvy vedle sebe působí jakkoliv. Ale Failed States je věc úplně jiná. Možná přesně taková, která jest právě hodna názvu "punk rock". Taková, která má ty svý koule, jaký by deska měla mít. Možná dvě tři skladby na ni (nahrávka má 15 tracků) jsou trochu slabší, celkově ale šlape a odsejpá, jak to asi u punku má být. Co je však hlavní, kluci umějí hrát. Což je sakra znát, když dojde např. na šestou "Status Update", kdy v minutě má být řečeno vše, co je třeba. Pozadu nezůstávají samozřejmě ani ostatní: hned dvojka titulního názvu s úvodem jak od Exploited, Hadron Collision, jež sice začíná a vlastně je i standardní (punková), ale refrén je obohacen o ženský řev. Nebo čtyřka Rattan Cane, která od svého přemýšlivého počátku vygraduje tak, že na konci už není prostor na nic jiného, než-li test hlasivek v podobě totálního prasáckého ryku! A tak by se dalo pokračovat dál. Zhruba 2 pětiny skladeb jsou sice pomalejšího rázu a řekl bych i občas slabšího, jak již bylo řečeno. Nic to ale nemění na tom, že se jedná o nahrávku, která sedí jak pytel na hrnec. Hlavně je ale značně nadprůměrná tomu, co jsem osobně v + - této muzice slyšel. Jako nebe a dudy, jak se říká.

8,5 / 10