Když jsem v srpnu letošního roku v josefovské pevnosti těsně po setu OBITUARY rozjímal nad tím, jak moc se Američané zdají být ve formě a jak moc by se jim tím pádem mohla povést živě zahranou titulní skladbou prezentovaná nová deska „Inked In Blood“, asi jsem úplně přesně nemohl vědět, že to tak pozitivně nakonec skutečně dopadne. Vždyť soudě čistě jen podle v té době posledních studiových prací skupiny (od alba „Frozen In Time“ až po „Darkest Day“), kdo by tehdá vsadil na scénář s neuvěřitelně uzemňující čerstvou nahrávkou?
A přece to OBITUARY dokázali a v době, kdy je jeden z jejich někdejších kytarových motorů Allen West znovu propouštěn z výkonu trestu odnětí svobody (v červenci loňského roku dostal 15 měsíců za výrobu metafetaminu), vydávají album, které je konečně zase jednou hodno jejich jména a někdejší slávy.
Vyzbrojeni bezmeznou důvěrou fanoušků, kteří jim za jeden jediný den na kickstarter.com věnovali k nahrávání a vydání nového alba požadovaných 10.000 dolarů (a následně ještě šestkrát více), vyvolali bratři Tardyové, Trevor Peres, Terry Butler a Kenny Andrews ve studiu ducha skupiny z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, jemuž jakoby se žádný deathmetalový prožitek nezdál být dost dobrým.
A tak zní album, zbarvené a pojmenované pěkně do krvava, přesně jako zhudebněná hrůza z Dunwiche. Diriguje John Tardy, majitel nehnusnějšího a zároveň nejoriginálnějšího deathmetalového vokálu na světě, účinkují zbylí hudební zvěrstvozvěstové, z nichž obzvláště Peres a Donald Tardy (jako první mezi rovnými) ovládají své nástroje s tak neuvěřitelně mrazivou rutinou, až se vůbec nelze divit, že akcie floridského nekrologu na trhu s kovovou smrtkou aktuálně vyskočily tak vysoko.
Málo platné, všechno je to prostě o pořádném a šťavnatém nápadu, kterých se tentokráte dostává OBITUARY skutečně přehršel. Ať už v jednoduchých, řízných výplaších typu „Centuries Of Lies“ či „Minds Of The World“, v mrazivých, pomalejších záhrobech jako „Pain Inside“ anebo skutečně výstavních smrtelných šlehách, mezi něž bude dozajista patřit „Deny You“ a zejména titulní věc „Inked In Blood“. Tu bych dokonce s klidem pasoval na deathmetalovou skladbu roku 2014, kdyby to nějaká odborná porota chtěla hodnotit.
Z nahrávky, schované mimochodem pod velmi působivým přebalem z dílny mistra Marschalla, tedy budou potěšeni zejména staromilci, ale já jsem skálopevně přesvědčen o tom, že minout by ji neměl nikdo, komu není lhostejné současné dění na té nejtvrdší světové hudební scéně. Promlouvá do něj totiž dosti zásadním způsobem a tím se dnes zkrátka jen tak někdo pochlubit nemůže. Budiž to OBITUARY přičteno ke cti a zapsáno zlatým písmem do pekelné knihy hříchů.
