Ten okamžik by se dal klidně označit metalovým přestupem doposud uplynulého roku 2014. Když se totiž z čela hvězdných ARCH ENEMY do managementského zákulisí stáhla letitá zpěvačka a maskotka v jednom Angela Gossow a nahradila jí Alissa White-Gluz, do té doby působící v rozhodně ne tak slovutných THE AGONIST, určitě to nebyla situace, kterých bychom na širém metalovém poli vídali sedm do týdne.
Byl za ní nejspíš dokonale promyšlený obchodní tah, to si asi nebudeme nasazovat růžové brýle, nicméně nelze mu upřít velmi slušný efekt. Barevně charismatická Alissa se zdá být ve všech ohledech zdatným nástupcem své předchůdkyně a k tomu si samozřejmě přináší nepřehledný kus své vlastní osobnosti, podtržený řádnou porcí deathmetalového dynamitu v hrdle. To všechno dohromady pak tvořilo nepochybně velmi výživné podhoubí pro úspěch aktuálního alba kapely, na němž se nová zpěvačka poprvé představila ve studiu a za mikrofonem.
K takovému úspěchu už chybělo vlastně jen pramálo – napsat více než pár dobrých skladeb, které nebudou znít jen jako na první pohled průhledná metalová znouzectnost (jíž kolem sebe, mimochodem, dnes vidíme mraky a mraky). Tady ovšem přichází hlavní a nepostradatelná role ústředního mozku ARCH ENEMY Michaela Amotta, který je tři roky po povedeném zápisu „Khaos Legions“ znovu ve formě a s jistotou sobě vlastní sype z rukávu jak solidní riffy, tak i všelijaké melodie.
Album „War Eternal“ je proto albem řemeslně naprosto perfektně zvládnutým, jemuž k dokonalosti chybí jen absence nějakého, respektive spíše jakéhokoliv momentu překvapení. Kapela šlape jako hodinky, jež nová image hlavní děvy v jejích řadách popohání k ještě přesnějšímu odměřování času, a není mnoho míst, kde by se v celých těch padesáti minutách zdála být nepřipravenou na kritikovu otázku, v čemže vlastně spočívá smysl té které skladby. Snad jen s koncem hracího času ubývá nutné koncentrace a na písních tam umístěných je to docela znát. Když se však od úvodního intra „Tempore Nihil Sahat“ odpíchnete ke znamenitému kvapíku „Never Forgive, Never Forget“ a jeho nálada a s ní spojené nadšení z hudebního výkonu vám vydrží málem až k deváté položce playlistu „Time Is Black“, je jasné, že ani to už příliš řešit nebudete.
S mírným příklonem k více drsnému výrazu, než jak zněli na minulé desce, tedy naši staří dobří známí melodičtí deathmetalisté ARCH ENEMY přivítali ve svých řadách mladou krev a nedopadlo to vůbec špatně. Dokonce bych řekl, že kdyby každá dnes vydávaná metalová nahrávka měla v sobě tolik respektu k nutnosti znít alespoň trochu zajímavě, jako právě „War Eternal“, bylo by nám v tom našem kovovém světě opravdu moc dobře. Tak ať se daří i nadále.
