Bez debat. Jedna z nejlepších postrockových desek minulého roku. Možná je můj názor ovlivněn tím, že jsem viděl koncert těchto protinožců, který mě naprosto nemilosrdně smetl (říkejte si co chcete), ale to, jakým způsobem dokáží SLEEPMAKESWAVES rozehrát partii ryze instrumentálního a emocemi nasáklého rocku, je opravdu výjimečné. Album do sebe lehce a vzdušně absorbuje elektroniku, starající se o ambientní plochy, smyčcová i klavírní intermezza nebo tanečnější pasáže. Základ samozřejmě tvoří elementární fígl všech postrockerů, kterým je citlivá práce s dynamikou skladeb. SLEEPMAKESWAVES navíc dodávají i zajímavé melodické nápady a důkladnou práci oblasti dějovosti skladeb. Občas jako bych slyšel záchvěvy odkazující někam na YNDI HALDU, jindy je citelnější příklon ke smečkám typu MASERATI, ale v žádném případě nejde o nějaké kopírování. Australani mají svůj vlastí specifický rukopis, kterým píši éterické postrockové romány o několika dějstvích a já se proto vůbec nedivím, že v současné době patří k vlajkové lodi australského postrocku, velmi rychle získávající vavříny i mimo domovský kontinent. Posuďte sami.