VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

NABARVENÉ PTÁČE - Černobílá krása bez emocí. - zpět na článek

patras patras | 9.10.2019 18:23

Naprosto souhlasím s RIPem, vizuálně nádhera, nemá smysl to sledovat jinde než v kině, emocionálně mě ale film totálně minul. Ono holt nestačí na sebe vršit brutální scény (jak fyzické tak psychologické) a čekat, že to utáhne tříhodinový film.

rip | 17.9.2019 16:36

super, díky za upřesnění

Sachet | 15.9.2019 21:31

RIP: Rozhodně to není ztráta času a nemůžu říct, že bych jí nedoporučil. Jen třeba ve srovnání s McCartyho Cestou (což není úplně shodnej námět, ale teď mě nic podobnějšího nenapadá), která mě emocionálně úplně rozebrala, působí ptáče trochu stroze. Je psaný v první osobě, přesto hrdina málokdy popisuje svoje pocity, většinou jen suše popisuje události, kterým je svědkem nebo který se mu dějou. A největší problém jsem měl právě s přehnanou brutalitou / absurditou některých scén. Občas to šlo tak rychle za sebou a byl to takovej hnůj, že to prostě nepůsobilo úplně uvěřitelně... Ale jak říkám, za přečtení to stojí, zajímavá upomínka toho, že "zlo" je v každým z nás a je jen o otázka příležitosti a podmínek, kdy z nás může "vylízt", ale "jednu z nejlepších knih 20. století", jak se píše na obálce od toho nečekej...

rip | 15.9.2019 18:28

Sachet: Trochu to od Tebe zní, jakoby knížka byla trochu ztráta času ... doporučil bys někomu, kdo má na film náhled jako já čtení knížky? Co nejzásadnějšího sis z knížky odnesl?

Sachet | 14.9.2019 21:17

RIP: V podstatě s tebou bez výhrad souhlasím. Jestli se budeš pouštět do knížky, tak ta je na tom co se týče emocí hodně podobně, jako film. Nejspíš ta "emocionální odtažitost" byla Marhoulův záměr, protože v tomhle ohledu se jedná o poměrně věrnou adaptaci. Předloha je ale mnohem brutálnější, naturalističtější, občas ty zvěrstva působí až groteskně. V tomhle se film hodně krotil a působil až "cenzurovaně". Ale osobně jsem tomu rád a doufal jsem v podobnej přístup, na plátně by to působilo buď směšně, nebo ke zvracení...