Tento opus jsem poprvé slyšel v mimořádně parném létě roku 1991.Z úvodní smrště War Ensemble mě ještě doteď. kdykoliv si jí pustím, mrazí v zádech. Musím se však přiznat, že po prvních několika posleších se mi, krom výše jmenované skladby, ostatní písně zrovna dvakrát nelíbily. Časem jsem tomu však přišel hodně na chuť, ta zoufale apokalyptická atmosféra blížícího se Posledního soudu, která se z kažého songu line do téměř zhmotnělé podoby, mění prvotní pochmurnost v až téměř masochistický požitek. Nejlepší song - Spirit in black.
Pokud jde však o Slayer samotné, trochu mě nedávno zarazila jejich fotografie v Metalové encyklopedii. Hanneman tam pózuje s kytarou, oblepenou nápisy jako Totenkopf,Prinz Eugen,Wiking a co mě tedy dost konsternovalo- R. Heydrich. Vím, že se tématikou Třetí říše rádi ve svých textech zaobírali, toto mi však přijde již za hranicí určité únosnosti. Ale to je jenom můj názor...