Nechápu některé komentáře, kde je napsáno, že Opeth už není Opeth. Od vzniku kapely platilo, že Opeth = Åkerfeldt a Åkerfeldt = Opeth, a jelikož Åkerfeldt stále skládá pod firmou Opeth, tak proč by Opeth (Åkerfeldt) nemohl být Opeth. Takže pokud se vám předtím líbilo jak Åkerfeldt skládá, tak nechápu, proč se vám to teď nezdá, když na „Pale Communion“ i „Heritage“ je Åkerfeldtův rukopis tak zjevný. Jediné, co by jste tedy mohli říct je, že se vám nelíbí zvuk a to, že negrowluje (mě osobně to v některých pasážích „Pale Communion“ také chybí). Ale když to tak Maestro Åkerfeldt napsal, tak proč bychom to měli hanět. To je jako kdyby jste chtěli vytknout Mozartovi, že v Symfonii No.40 g moll v 1. větě začal téma na 4. dobu místo na 1 nebo, že Beethoven zní jako Beethoven (nechtěl bych Åkerfeldta srovnávat s Mozartem ani Beethoven).
Podle mě je dobře, že se pustili do trochu jiných vod. Je to lepší cesta, než nahrávat stále to samé dokolečka dokola a vykrádat sebe sama. Myslím, že o změně Progresivní Rock je. Např. Dream Theater (mám je hodně rád), když skládali poslední placku, si nejspíš mysleli, že zase zavidlají pár složitých sól, zahrají brutální riff a párkrát změní rytmus, to poskládají za sebe a bude to dobré. A ono je to opravdu JENOM DOBRÉ na poměry DT (ale i tak kvalita poslední desky DT převyšuje kvalitu spousta metalových kapel). Tak proč by Opeth měli jít stejnou cestou, když se jim nabízí několik jiných a lepších.
Podle mě je „Pale Communion“, a to jsem ji slyšel jen párkrát, velice povedené. V mém řebříčku nejlepších alb za tento rok se zatím pere s albem Transatlantic o první příčku. Je vidět, že Opeti nemusí o umění vůbec mluvit, tak jako jejich kolegové ze sousedního skandinávského státu Nightwish, kteří mají umění plnou hubu a kde nic, tu nic. Opeti za sebe nechají mluvit svoji hudbu, která je prostě Opeth.
Omlouvám se za dlouhý komentář a těm co se dostali až sem, děkuji, že jste si přečetli můj skromný subjektivní názor.