Asi je bez jakékoliv diskuse, že bychom si všichni přáli situaci, kdy nadšenci z řad redaktorů vyhledávají, kde se co zajímavého šustne, a s nadšením pak kontaktují kapely, o kterých by rádi napsali a objevili je pro čtenáře jako něco nového a zajímavého. Zákon nabídky a poptávky je však neúprosný a ve svém důsledku asi i spravedlivý. Kdyby měl Spark věnovat pozornost třeba všem kapelám z žánru, které najdeme na Bandzone, bez problémů by zaplnil obsah svých stránek na 5 ročníků dopředu. Jelikož nabídka hudby několikanásobně převyšuje schopnost redaktorů tak velké množství pojmout, je situace zákonitě obrácená, tudíž kapely musí vyhledávat média. Že vydávání časopisů není žádná legrace, o tom svědči pád takových komerčních podbízivých plátků, jako byly FILTER nebo ROCK REPORT. O zaplacenosti některých drobných rozhovorů svědčí i to, že se v nich často objevují kapely, které často hrají na větších akcích, než jaké odpovídají jejich významu, kvalitě či fanouškovské základně (tudíž finančně podpořená kariéra kapely je celkem viditelná). Každopádně, situace je taková, jak ji nastavují ty nejpřirozenější podmínky, tj. nabídka a poptávka. Nelze tvrdit, že je to tak správné, každopádně stejný princip funguje ve všech tržních sférách, nejtrefnějším přirovnáním by mohlo být tzv. regálovné v supermarketech. Pokud jde o dopad takových aktivit, můj názor je takový, že pokud si kapela zaplatí pár drobných článků a turné s kapelou objíždějící kulturáky, nebude jí to nic platné. Pokud to udělá ve velkém, pak to výsledky přinést může, důkazem budiž jedna maskovaná kapela.