Jsi poctivej člověk, Strayi. Souhlasím, že Ghosts a XIII jsou báječný desky, i když řada lidí si to až tak nemyslí. Osobně preferuju Unity. Jenže to je těžký, s Avenger a posléze Rage jsem tady těch necelých třicet let a je v tom do určitý míry osobní otisk. Nemůže to být jinak, pokud někdo muziku poslouchá jenom jako kulisu a víc za tim nemá, k čemu to pak je dobrý? Vždycky to musí být osobní.
Chci tím říct, že vlastně nevim, jaká deska Rage mě těší nejvíc, někdy si s láskou poslechu Prayers Of Steel, i když je to setlučený ze dřeva a drží to díky rezatejm hřebíkům. A někdy Execution Guaranteed, zhruba z podobný doby. I já mam radši Trapped! než The Missing Link, ale to druhý mi zároveň přijde jako dospělejší.
Prostě. V tom hodnocení je spousta věcí a pokud je verdikt odlidštěnej, stojí za prd. Vždycky tam člověk musí dát něco ze sebe, když přemýšlí nad kapelou, kterou poslouchal, už když mu bylo +- patnáct.
Pravda je, že na posledních albech, a to i v těch orchestrálních částech, Rage předvádějí pořád to samý. Prostě je to tak, jednou se to podaří líp a jindy zase hůř. Je to kapela letitá a návrat do devadesátých let se nikdy už konat nebude. Možná to ani nejde. A možná by dostali ťafku, i kdyby natočili Ghosts II se vší parádou.
Tohle celý je těžký, prostě když si vezmu Jedenadvacítku, a to s tim, že je to od kapely, která má svůj vrchol za sebou, pořád ale žije a dýchá a funguje a lidi ji maj rádi, přijde mi, že to album je ucházející. Na zadek mě neposadí a na prach mě nerozstřílí, to určitě né, a pokud jde o to minulý, je to krok dolů. Je snadný tomu hodit čtyři a půl bodu. Kdybych se po letech dostal ke skupině, kterou lidi poslouchali už patnáct let před tím, než jsem zjistil, co je to kytara, možná bych taky neměl problém být příkrej, ke spoustě starejch „kutlů“ jsem podezíravej. Tak třeba to funguje podobně. Ale s uváženim toho všeho, co jsem se pokusil snad nedokonale a snad blbě shrnou teď, zkrátka jsem rád, že ta kapela je tady, je fajn, nenatočila žádnej malér a hodnocení kolem sedmičky mi přijde odpovídající realitě. A pokud nepřijde s něčim, co bude průser (a tomu v tuhle chvíli nic nenasvědčuje), pořád je to pro mě kus světa, kterej tady byl kdysi a na kterym jsem vyrost.
Může se zdát, že to s 21 nesouvisí, ale souvisí to s tím velice dost.
Tolik co si o té desce (a různých pohledech na ni) myslím a víc si o tom vlastně asi ani nemyslim.
(To máš jako s těma mašinkami. Já v nich nikdy nejel a nemam na ně nalepený žádný zvláštní vzpomínky a vlastně nic. No takže pokud jde o poslední album mašinovy hlavy, jakož i to předtim, můžu říct objektivně, že jsou to alba hodně dobrá /určitou míru vypočitavosti nelze nevidět/. Ale nebudu mít zábrany poslat tu kapelu do háje, jakmile zaváhá, a třeba to zaváhání nakonec ani nebude kdovíjak velký.)