kokta -
"Potíž podobných nahrávek, a tato není výjimkou, spočívá v tom, že se posluchač v celé té spleti riffů, intermezz, nepolapitelné rytmiky a střídání zklidňujících a zdivočelých momentů prostě občas ztrácí." nemůžu si pomoct, ale když je potíž kapely v tom, že se v ní posluchač ztrácí, tak promiň, ale je to obráceně: nadhled naopak nemá. (sorry dalasi :))
a i proto první část tvýho příspěvku mi tak trochu přijde mimo. ale samozřejmě: subjektivita a různorodost... jasný jasný.
a konec konců o to taky jde. když nějaká hudba překračuje hranice toho, co jsi schopný nějak vnímat a ty pak konstatuješ, že v tom je problém TÉ hudby. (tím pak jako bys říkal: tady šla hudba za hranice, které by už překračovat neměla. ne, hranice máš ty sám - a použiju-li tvý vyjádření, spíš odmítáš onu různorodost, o který mluvíš). a říkám to i proto, že ty jejich disonance nejsou zdaleka takovej chaos a "neuchopitelný", jak se tváří.
mimochodem samozřejmě beru, že hodnocení je vždy subjektivní. tvrdit opak je podléhání iluzím. je fajn si to přiznat.
brutus - vždyť říkám, je to hodně svěží, vlastně jedna z nejvýraznějších věcí v chaotickým extrému poslední doby. zvlášť ve srovnání s většinou emeeriky, kde se ten styl strašně vyprazdňuje. je vidět, že na to jdou trochu odjinud. já tím myslel, že to zase není úplná revoluce, chápeš. navíc saxík v extrémní hudbě taky není úplná rarita, poud ho považuješ za to základní, co kapelu odlišuje. ale souhlasim, hranici "tradičního mathu", jak ty říkáš, to přesahuje.
a "kam dál tu hranici přesahovat"? hranice poznáš až ve chvíli, kdy je někdo překoná. to na druhou stranu ale možná dokazuje (nebo se mýlím?), že to jde v poslední době od desíti v pěti, když se tak sporadidky objevují ti, kteří by ony hranice opravdu bořili...ale kde to je jinak...
myslim, že rozhodně je, kam se vyvíjet.