Nemám rád, když se mluví a není co říct. A taky jedna managerská poučka říká, co je dobré, není potřeba měnit: Že na albu není žádná bomba, to bych docela oželel, ale že se tam cpe skladba, která je vynikající v originálu a pak se jenom trocha překope, přidá zbytečný nevýrazný vokál spěvačky, to mě už sere dost. Album jsem neposlouchal nějak často, ale celkové zázemí tvorby, když kapelu tvoří jenom původní spěvák a zbytek jsou nádenníci, je prostě nedostatečné. Z muziky cítím, další vyškrabávaní šuplet mezi 90-04, spěv je mnohem nelibější než kdy předtím, texty moc dlouhé, nezbylo místo na refrény a melodie. Riffy zní primitivně, dětsky. V německém RockHardu, nebo Metal Hammeru Dave říká, jak se cítí zase skvěle a jaké parádní album udělal, na které může být pyšný, ale verdikt určí i tak fanouškové a počet prodaných kopií. Něco tak frajírkovsky geniálního, uvolněného a pyšně perfektního, jako byla Youthanasia už zrzoun nikdy nevyprodukuje.