Chodit na koncerty IRON MAIDEN je v podstatě firemní kultura. Firemní kultura firmy heavy metal, založené v osmdesátých létech minulého století. Chodí tam každý, kdo v téhle firmě něco znamená, chodí tam každý, kdo by v ní teprve něco znamenat chtěl, a chodí tam i spousta jiných lidí, protože tahle firemní kultura je prostě stále ještě „in“. Jinak se totiž nedá vysvětlit, že ani ne dvanáct měsíců poté, co nám Železná panna zahrála v Praze naposledy, aniž by v mezičase vydala nové album či provedla jinou významnost, se bleskem vyprodá i její další koncert a to takovým způsobem, že k němu proto pořadatelé přihodí ještě jeden na následující den.

Vážně, je to prostě fenomén. A přestože tentokrát došlo k výměně vzdušných venkovních prostor za potemnělé prostředí největší tuzemské haly, všichni přítomní byli znovu svědky krásného koncertu, na němž v ještě krásnějších konturách žijící legendy stylu vyniklo všechno to, proč je heavy metal hudebním stylem, který měl, má a nejspíš i snad stále bude mít celosvětový potenciál.

poslední studiové nahrávky, co ještě živě nezaznělo, pár koncertních tutovek, chodícího Eddieho a několik jeho barevně vymalovaných obrovských reinkarnací na zadní stěnu pódia. Výsledný efekt (co by za něj dali mnozí jiní s třikrát takovou produkcí?) byl omračující a to i pro někoho, kdo album „Somewhere In Time“ (neboť o něm byla před chviličkou řeč) třeba nestaví v diskografii IRON MAIDEN na úplně nejvyšší stupínek.   

Setlist: Caught Somewhere In Time, Stranger In A Strange Land, The Writing On The Wall, Days Of Future Past, The Time Machine, The Prisoner, Death Of The Celts, Can I Play With Madness, Heaven Can Wait, Alexander The Great, Fear Of The Dark, Iron Maiden, Hell On Earth, The Trooper, Wasted Years