UNREQVITED - Stigma pozitivního black metalu (rozhovor)

UNREQVITED - Stigma pozitivního black metalu (rozhovor)

UNREQVITED - Stigma pozitivního black metalu (rozhovor)

UNREQVITED - Stigma pozitivního black metalu (rozhovor)

UNREQUITED je post-blackmetalový projekt anonymního multiinstrumentalisty z Ottawy, který o sobě dal poprvé vědět před třemi roky syrovým albem "Disquiet", o rok později přispěl singlem "Kitsunebi" ke kolaboraci "Imperfect", na níž se podílely projekty VIOLET COLD, SADNESS, A LIGHT IN THE DARK a SHOW ME A DINOSAUR. Dvanáct měsíců bez dlouhohrající desky kompenzoval rovnou dvěma v roce 2018 – nejprve "Stars Wept To The Sea" oscilující mezi post-rockem a blackgazem, o chvilku později pak vyšlo atmosferické "Mosaic I: l'amour et l'ardeur".

Tři roky jsou poměrně krátká doba, v níž jsi byl schopný vyprodukovat tři různorodá alba. Jak je to vůbec možné, když jsi na všechno v UNREQVITED sám?

Psaní hudby je jediná věc, ve které nacházím útěchu, a proto tím trávím značnou část svého času. Důvod, proč se tomu tolik věnuji je jednoduchý, mám tvorbu hudby raději než všechno ostatní. Velkou motivací jsou také fanoušci, kteří každé album přijmou velmi pozitivně a vždy se těší na další.

Mezi těmi alby je také slyšet výrazný posun. Začínal jsi u syrového black metalu na "Disquiet", nahrál blackgazové "Stars Wept To The Sea" a skončil u skoro post-rockového "Mosaic I: l'amour et l'ardeur". Mohl bys popsat, jak uvažuješ nad každým z těch žánrových posunů? Je to něco, co máš na paměti u každého alba?

Ano, chci, aby každá další deska byla trochu odlišná od té předchozí. A protože pořád něco píšu, evoluce zvuku i konceptu přichází tak nějak sama od sebe. Než jsem začal pracovat na "Stars Wept To The Sea", chtěl jsem, aby fungovala jako orchestrální a rozšířená verze "Disquiet". "Mosaic I" jsem naplánoval post-rockové a povzbuzující, "Mosaic II" !bude zase přesným opakem.

Změnou také prošla struktura alb i písní. Mění se jejich délka, rozšiřuje paleta nástrojů i role vokálů. Je to tím, že s každým dalším albem přichází víc odvahy k experimentům?

Prakticky pokaždé, když tvořím, tak v nějaké míře experimentuji. Kratší písně na "Disquiet" a "Stars Wept To The Sea" [cca 3 minuty, pozn. aut.] většinou plní funkci jakýchsi meziher, plnohodnotné potom mají pět až devět minut. Nevím, jestli to je pevně svázané s každým dalším albem, spíš vidím spojitost s tím širokým spektrem hudby, kterou poslouchám. A to se potom snažím zapojit i do svého psaní.

Na to hned navážu, protože tvá hudba mi občas připomíná ALCEST v době "Souvenirs d'un autre monde", jindy BURZUM nebo dokonce čínskou blackmetalovou sestavu ZURIAAKE. Odkud čerpáš vlivy a co vlastně posloucháš?

Určitý vliv měly vlastně všechny tři projekty. Ale ačkoliv miluji post-black metal i atmosférický black metal, nejvýraznější inspirace leží v úplně jiných žánrech. A ty se pak snažím zapracovat do své hudby. Post-rock, filmové soundtracky, new age a spousta dalších. Myslím, že to jsou vlivy, které mě oddělují od dalších žánrových kapel.

UNREQVITED

V posledních letech se hudební průmysl výrazně proměnil. Ty sám využíváš některé nové platformy jako Bandcamp nebo Patreon. Je pro tebe důležitý úzký vztah s posluchači, který tyhle weby poskytují? A do jaké míry takový business model ovlivňuje tvorbu?

Bandcamp je bezkonkurenčně ta nejdůležitější platforma, kterou využívám. Je to hlavní kanál, na němž fanoušci nakupují hudbu i merch. Patreon je zase skvělý nástroj, díky němuž mohu nabídnout odměny, které by jinde nefungovaly. Jen s ním neumím tolik pracovat. Myslím, že všechny tyhle fanoušky podporované kanály mají velký dopad na to, jak umělci tvoří a vydávají svou hudbu. Vědět, že na každé z těchto platforem čeká spousta lidí na novou tvorbu je extrémně motivující. A ten vztah mezi mnou a posluchači se pokouším udržet co nejužší. Snažím se odpovídat na všechny zprávy i komentáře.

Na facebookovém profilu UNREQVITED jsi nedávno zveřejnil příspěvek týkající se depresí. Nabídl jsi svou pomoc těm, kteří jimi trpí, ale ve svém okolí nemají nikoho, s kým by si o tom mohli promluvit.

Duševní zdraví je citlivé téma a těžko se o něm mluví. S tím mám potíže i já. A pokud tito lidé nemají známého, jemuž se mohou poodkrýt, možná bude schůdnější mluvit s někým, jehož hudba promlouvá k nim. Třeba s nimi budu soucítit. Snažím se jen dělat to, co považuji za nejlepší. Blackmetalová scéna je plná negativity a od kapel se očekává, že v té náladě zůstanou. Ale o tom má hudba není.

Je metalová scéna dostatečně informovaná v problematice duševního zdraví?

Ani v nejmenším. Dostatečné povědomí o duševním zdraví chybí i ve světě celkově. V metalové komunitě je to ještě horší, protože má spoustu elitářských posluchačů. Lidé se o tom bojí mluvit, a to je škoda.

Ty například pomáháš destigmatizaci depresí, ale nemyslíš si, že určité subžánry metalu tyto problémy exploatují?

Ano i ne. Lidé se dohadují o tom, jestli žánry jako „depressive black metal“ podporují romantizaci sebevražd, ale já je, jako posluchač, shledávám katarzivní. Podobně to funguje na člověka, který takovou hudbu tvoří. Samozřejmě, lidé mohou pod vlivem umění dělat špatné věci, ale to pravděpodobně nebyl tvůrčí záměr.

UNREQVITED

Tvá hudba je poměrně pozitivní a povzbuzující. To je u black metalu vzácné. Je to pocit, ke kterému záměrně míříš?

Myslím, že ano. Chci šířit naději, ale také se tvůrčím způsobem projevit v umění, které reflektuje mé emoce. Povzbuzující hudba není pokaždé výsledek mého uvědomělého rozhodnutí, někdy to prostě přijde samo. Juxtapozice naděje a melancholie se stala jakousi značkou mého zvuku. Ale například to chystané album je nejméně „povzbuzující“ ze všech, protože jsem do něj vložil veškerou svou negativní energii. Bude zajímavé sledovat, jak na něj všichni zareagují.

Ve tvé tvorbě je výrazný i koncept jednotlivých alb. Ať už jde o navazující názvy písní a kompozic, nebo zapojení japonských jmen. Začínáš vždy u konceptu?

Konceptualizace přichází až když mám napsaných několik základních nástrojů a začnu je spojovat a pojmenovávat. Někdy mám plán vytvořený dopředu, kdy vím, jak chci, aby album začalo a končilo – jako "Disquiet", kde je první píseň "Birth" a poslední "Death" – a jindy to přijde až na samotném konci. Třeba až ve chvíli, kdy má album jasný zvuk a mohu kolem něj ten koncept vytvořit.

Funguješ rovněž pod přezdívkou, která v čínštině označuje něco nadpřirozeného, jako je duch. Na kolaboraci "Imperfect" tvůj příspěvek označuje duchy z japonských mýtů. "Stars Wept To The Sea" pak zapojuje japonská jména ve svém tracklistu ("Sora", "Kurai" a "Namida"). Inspiruje tě asijský folklór?

Japonská kultura mě fascinuje, a tak si najde cestu i do mé tvorby. Jeto také estetika, kterou jsem chtěl od začátku do UNREQVITED zapojit. Nemám tušení odkud ta fascinace přichází, prostě tam vždycky tak nějak byla.

Díky za tvůj čas! Na závěr se ještě zeptám, co nás od UNREQVITED čeká v blízké budoucnosti?

Já děkuji za rozhovor. Hned zkraje roku 2019 přijde čtvrtá dlouhohrající deska "Mosiac II" a znovuvydání debutu "Disquiet". Ve druhé polovině roku budu spolupracovat s jiným umělcem. Na tuto kolaboraci se velice, ale velice těším. Více o tom budu mluvit už brzo!

 

Dan Krátký

(autor je filmový kritik)

 Přidejte svůj názor

Další informace

Diskografie

Mosaic I: l'amour et l'ardeur (2018)
Stars Wept To The Sea (2018)
Disquiet (2016)