Ve zkratce k tomu, co již všichni určitě víte. Chuck Schuldiner, výhradní skladatel, kytarista, zpěvák a duchovní otec skupiny, má rakovinu. První oficiální živá deska legendárních amerických „Smrtonošů“ (jak morbidně a cynicky to najednou zní, že?) tak slouží spíše jako další prostředek k získání financí na jeho léčbu. Ale špatná není, to vás nesmí ani napadnout.
Natáčelo se během jediného večera (5.prosince 1998) v klubu Whisky A Go-Go v Los Angeles při koncertním turné k zatím poslední řadovce "The Sound Of Perseverance". Zvuk není zdaleka dokonalý, spíše by mohlo jít o výborně stažený bootleg, ale v tomto případě není zvuk na závadu věci. Kvůli nemoci je jasné, že se nekonalo žádné studiové kouzlení a že slyšíte skutečně „živou” kapelu i s autentickými chybami. A nahrávce to prospívá. Už dlouho jsem si s takovou chutí neposlechl žádné 
koncertní album. Skutečně „nemocný” zvuk, plný atmosféry stříkajícího potu, dává vyniknout samozřejmě mistrově geniální kytarové práci (jeho sóla jsou skutečně identifikovatelná na první poslech), ale také skvělé práci bicích nástrojů. Konečně, kdo někdy zhlédl koncert DEATH (a je jedno jestli za bicí soupravou seděl Hoglan nebo Christy), ví o čem mluvím. Chuck má zkrátka čuch na dobré muzikanty (pamatujete třeba na jeho skvělou rošádu, kdy do skupiny přitáhl polovičku (z)věrozvěstů progrese v kovu smrti CYNIC, a dal tak vzniknout zásadní desce "Human"?). Zřejmě jediným zásahem do autentičnosti živáku je zkrácení ticha mezi písničkami. Je už takovou skupinovou tradicí, že po každé věci jeviště ztichne, hudebníci ladí a pauza narůstá i do minutových prostojů. Tady vše plynule navazuje. Je ale pravda, že zrovna na tomhle turné byl tento nechvalně známý nešvar podstatně eliminován. Co se týká výběru pecek, můžete postrádat nějakou svojí oblíbenou skladbu - především principálova nechuť k nejstarší tvorbě je notoricky známá (takže dost překvapuje zařazení "Zombie Ritual" z debutu) - ale zastoupení jednotlivých desek je poměrně rovnoměrné. I když schází cokoliv ze "Spiritual Healing".
Smrt opět udeřila. Snad ne naposledy… Držíme palce Chucku!
P.S. Záměrně jsem vynechal Chuckovu druhou, mladší lásku‚ CONTROL DENIED. Experiment s melodickým zpěvem do typického rukopisu „Smrtky“ nebyl špatný, ale přece jen mi v něm jeho skřehotání sedí mnohem víc. Každopádně druhá deska kapely je prý již nahraná a má vyjít co nevidět. Tak se budeme těšit na reparát…
