Původně jsem zamýšlel při příležitosti obsáhlého profilového článku, který se podrobněji zabývá takovou domácí veličinou, jakou TÖRR nepochybně byl a je, oslovit oba muzikanty, kteří existenci kapely prakticky definovali, totiž Otu Hereše a Vlastu Henycha. Rozhovory by to jistě byly o to pikantnější, oč by oba jmenovaní (díky známým událostem z roku 2010) měli s největší pravděpodobností některé rozdílné odpovědi na stejně položené otázky. Vlasta Henych se však bohužel odmítl vyjadřovat ke všemu, co souvisí s TÖRRem, a tak přinášíme „jen“ stručnou bilanční výpověď a pohled ze strany „malého velkého exorcisty“, Oty Hereše.
Jak dnes vzpomínáš na úplné počátky TÖRRu a pak na „zlaté období“ s Vlastou Henychem před Tvým odchodem na vojnu?
Vzpomínky jsou super. Byla to nádherná doba plná muziky a všeho, co k našim tehdejším počátkům patřilo. V úplných začátcích přes neustálé zkoušky ve zkušebně, kde jsme se učili hrát sami o sobě a současně se sehrávat mezi sebou, přes výrobu aparátů, reprobeden, vlastního PA systemu až po občasné hraní pro kamarády a později na různých soutěžích zájmové umělecké činnosti. Kdo nezažil, nedovede si to asi představit.
Doba od roku 1986 už se nesla v duchu neustále vyprodaných koncertů a muzikantskýho života v pravém slova smyslu včetně dlouhých tour a užívání si - jedním slovem paráda!
Mimochodem kam jsi narukoval, jak dlouho jsi na vojně pobyl a v jaké funkci a hodnosti tě propouštěli?
Narukoval jsem do Chomutova. Přijímač jsem si odkroutil ve Stodu u Plzně a pak se zpět vrátil do Chomutova. Byl jsem přidělen do kanceláře útvaru protivzdušné obrany státu. Protože jsem nastupoval v přelomovém roce 1989, byla mi vojna zkrácena o 3 měsíce. Odcházel jsem s hodností desátník absolvent.
Vnímal jsi to v té době jako velkou nespravedlnost, že jsi musel kapelu nuceně opustit, zatímco ta se právě začínala zásadně prosazovat?
Určitě. Bohužel se mi nepodařilo sehnat modrou knížku - jinými slovy neschopnost absolvovat vojenskou službu. Na akt odchodu na vojnu vzpomínám velice nerad.
Byla po návratu z vojny ve hře varianta tvého návratu do TÖRRu? A jak došlo k tvé spolupráci s Pípou a KRYPTORem?
Po návratu z vojny jsem automaticky počítal s návratem do své kapely, ale bohužel jsem byl postaven před pro mne nesmyslný konkurz na post kytaristy, který už předem vyhrál Pavel Kohout... takže moje činnost v TÖRR byla takto ukončena. Naštěstí mne celkem záhy oslovili pánové z KRYPTOR, já jejich nabídku velice rád přijal a jsem za ni dodnes vděčný, protože těžko říct, co by se jinak dělo. V KRYPTORu jsem navíc potkal Kunu a po letech s ním založil další kapelu.
Mimochodem, víš, že Pípa momentálně uvádí na TV Rebel pořad „Classic Rock“? Máš čas koukat na rockovou TV?
Jasně, že vím. Na rockový TV samozřejmě koukám - když už je konečně máme:-).
Sledoval jsi dění v TÖRRu v době, kdy jsi nebyl jeho členem? Myslím od tvého nástupu na vojnu až do natáčení CD „Kladivo na čarodějnice“ a poté znovu až do r. 2003 („Made In Hell“)? Záleželo ti na tom, jak se kapela v té době vyvíjela nebo ti to bylo jedno?
Kapelu jsem sledoval a myslím si, že jsme se občas někde na festivalech i potkali. V tu dobu jsem byl duší KRYPTORu, následně i ALKEHOLU a co kluci dělali mi bylo tak nějak jedno.
Jak došlo v roce 1993 k obnovení tvé spolupráce s Vlastou Henychem a Milanem Hávou? Byla to jen jednorázová záležitost k realizaci CD „Kladivo na čarodějnice“ nebo to bylo regulérně nové obsazení TÖRRu?
Bylo to na popud Vlasty a byla to jednorázová akce pro natočení CD. V době, kdy jsme album natáčeli, zrovna Vlasta vybíral nové obsazení TÖRRu, tj. Izziho a Petra Vajdu.
A jak jste se dali dohromady znovu o deset let později, tedy v roce 2003?
Bylo to vcelku jednoduché. Vlasta se rozešel s Izzim a Vajdou, já jsem odešel z HARLEJe, takže nabídku Vlasty vrátit se do TÖRRu jsem rád přijal. Je fakt, že už jsem dlouhou dobu hrál ve v podstatě rockových souborech a ten metal mi prostě chyběl.
Jak hodnotíš alba TÖRRu, u jejichž zrodu jsi nestál? Tj. „Institut klinické smrti“, „Chcípni o kus dál“, „Morituri Te Salutant“ a „Tanec svatýho Víta“?
Slovem hodnotit bych to asi nenazýval, ale první dvě jmenovaný alba jsou dle mého názoru ještě v duchu klasických TÖRR. „Morituri“ už mi přišlo jako celkem vyměklý a „Tanec“ je žánrově jinde. Jestli jsou alba dobrý nebo špatný záleží vždy na posluchačích, jestli se jim to líbí anebo prostě ne.
Je na těchto albech nějaká skladba, kterou by sis rád v rámci TÖRRu zahrál na pódiu?
Ale jo, proč ne. Konkrétně bych si asi zahrál song „Chcípni o kus dál“, popřípadě „Předčasný pohřeb“ z „Institutu“.
A co bys napsal, kdybys měl zhodnotit také album „Armageddon“?
„Armageddon“ je výborný album se spoustou hitů.
Mimochodem od jeho vydání letos uplyne pětadvacet let…
No je to až neuvěřitelný, ale vím, jak ten čas běží. Příští rok slavíme 30 let metalového TÖRRu a v roce 2017 uplyne 40 let, co jsem TÖRR zakládal...
V roce 2010 jsi se s Vlastou Henychem rozešel naopak ty z pozice toho, kdo „je TÖRR“. Vnímal jsi a vnímáš, že tak došlo k výrazné ztrátě v kapele, neboť jste to zkrátka a dobře vy dva (spolu), kdo mají největší zásluhu na jejím vzniku a existenci? Byly vaše neshody opravdu takového rázu, že je nešlo vyřešit jinak?
Naše cesty se rozešly. Už nám to spolu nešlo dohromady. Každej z nás dvou udělal pro TÖRR značnej kus práce. Vlasta měl svojí cestu, já taky. Jeho odchod jako výraznou ztrátu pro kapelu nevnímám. Čas a fandové vždycky ukážou, jestli výměna určitých členů souboru je přínosem či nikoli.
Spousta fanoušků si ale myslí, že bez Vlasty Henycha už není a nebude TÖRR nikdy tím pravým TÖRRem… jaký je na to tvůj názor? A může být Honza „Bart“ Bartoš vůbec plnohodnotnou náhradou?
Je to jeden názor. Druhej říká, že teď je to lepší. Necháme to na fandech. Bart je výbornej baskytarista a zpěvák. Mimo to i skladatel, dobře vypadá a vnesl do souboru mladou krev. Je velice zábavný s ním stát na podiu a lidi to cítí.
Přejděme k současnosti… klip ke skladbě „To smrt jsem já“ se youtube.com blíží 100.000 přehrání. Jak důležitý to pro tebe bude okamžik?
Mezitím, co jsme spolu dělali tento rozhovor, sledovanost klipu již tuto magickou hranici překročila! Je to pro mne důležitý v tom, že to lidi baví - a to je skvělý!
Jak dnes vypadá všední život skupiny TÖRR?
Momentálně velký přípravy na nový album, občas zkušebna, příprava na letošní tour a samozřejmě vlastní koncertování.
Aktuálně na tour hrajete celé album „Kladivo na čarodějnice“ + „další fláky“. Na co konkrétně se tedy posluchač může na koncertě těšit?
Konkrétně přesně na to co říkáš:-). Z těch dalších je tam takový „best of“ z posledních tří CD.
Kolik hrajete koncertů do roka? Máte nějakou hranici nebo podmínky, za něž už pořadatelům nekývnete (narážím na tvé odůvodnění rozchodu s Vlastou Henychem o rozporech ohledně hraní dopoledne na festivalu)?
Počet koncertů se pohybuje někde mezi 30-ti až 40-ti ročně a podmínky samozřejmě máme, ale vždy se to řeší aktuálně s pořadatelem dané akce. Nehrajeme však všude, kde si kdo vymyslí.
„Tempus Fugit“ je už pomalu čtyři roky staré album. Pochopil jsem správně, že mu chystáte následovníka?
Jak již jsem nadnesl v předešlé odpovědi, letošní rok bude rokem vydání nového alba. Co se týče stylu, bude to klasickej TÖRR, akorát v současným kabátu.
Vidíš v současné uspěchané době, kdy lidé nemají čas ani si pořádně poslechnout celé album, případně si jej spíše stáhnou, než aby si ho koupili, smysl v natáčení a vydávání nových alb?
Určitě ano. Je hodně fandů, kteří mají doma celé diskografie a ti si to stoprocentně zaslouží. A samozřejmě je třeba nové skladby natočit z důvodu koncertní prezentace, jinými slovy aby na koncertě zazněly nový songy. To pak úzce souvisí s koncertní činností.
Kterou ze svých současných kapel hodnotíš výš, TÖRR nebo ALKEHOL, a proč?
Mám to na stejno - každá hraje svojí muziku, je dobrá ve svém žánru a jelikož jsem dvorním skladatelem obou kapel, mám je rád obě.
A na který svůj projekt či kapelu z minulosti vzpomínáš rád a ještě by sis s ní(m) třeba ještě chtěl někdy zahrát (LEPROCIDE, HARLEJ atd.)?
Na všechny kapely, ve kterých jsem působil, vzpomínám rád, protože jsem v nich rád byl. Zahrál bych si samozřejmě ve všech.
Co se ti vlastně jako první vybaví, když se řekne TÖRR? A na co jsi nejpyšnější v souvislosti s TÖRRem?
Vybaví se mi spousta vzpomínek a obzvlášť na ty bezstarostný začátky. Na TÖRR jsem samozřejmě pyšnej, že tady pořád je, že hraje, že na něj chodí lidi a že občas někdo přijde a řekně - pánové klobouk dolů - jste super!
Tradiční prostor pro závěrečné slovo:
Přeju všem čtenářům Metalopole hodně skvělý muziky, kterou máte rádi!
Foto: Ludvík Daněk
