Ako si kúpiť článok v časopisoch Spark a Rock Hard

Ako si kúpiť článok v časopisoch Spark a Rock Hard

Ako si kúpiť článok v časopisoch Spark a Rock Hard

Ako si kúpiť článok v časopisoch Spark a Rock Hard

„Chceli by sme, aby nám u vás vyšla recenzia a rozhovor, koľko nás to bude stáť?“ písalo sa v e-maile, ktorý nedávno dostal americký časopis Decibel. Pre pobavenie ho redakcia zverejnila na internete, hoci meno skupiny si nechala pre seba.

Ale nám to prišlo do rany. Už dlhšie človek počúva, že priestor v tuzemských časopisoch Spark a Rock Hard si možno kúpiť. Respektíve, že sa to od kapiel niekedy aj očakáva. Nemá ísť o označenú inzerciu, ale takzvané „propagačné“ rozhovory alebo recenzie, ktoré z pohľadu čitateľa nemožno nijako rozoznať od bežných článkov.

V prípade slovenského Rock Hardu nám viacero skupín potvrdilo, že od nich vedenie časopisu žiadalo výmenou za článok nákup 30 kusov časopisu za 3,33 eura s tým, že výtlačky môžu predsa ďalej predať. Znie to pomerne nevinne, ale z pohľadu vydavateľa je to de facto 100 eur za článok a v ideálnom prípade aj zopár nových čitateľov.

V prípade českého Sparku sa nám do rúk dostal celý „propagačný“ plán, ktorý v sume 5 000 Kč zahŕňa inzerciu, recenziu, krátky rozhovor, zverejnenie noviniek a príspevkov na Facebooku a Twitteri.

Napadlo nám situáciu preveriť. Ako bonus sme chceli zistiť, či sa dá kúpiť aj to, že redaktori budú písať pozitívne.

Napísali sme do redakcií Sparku a Rock Hardu. Vytvorili sme fiktívnu e-mailovú schránku, požičali sme si identitu dnes už nefungujúcej slovenskej metalovej skupiny (snáď nám jej členovia odpustia) a vymysleli sme si príbeh o tom, ako sa vracia na scénu, práve dokončuje nový album v spolupráci so zahraničným producentom a chcela by ho spropagovať.

Žiadne chodenie okolo horúcej kaše: Kapela má pochybnosti o účinnosti bežnej inzercie, koľko by stál taký „priateľský“ rozhovor alebo recenzia?

Prvá komunikácia so Sparkom

Odpoveď Michala Pařízka, vedúceho marketingu Sparku, prišla ešte v ten deň. Nepôsobila dojmom, že by situácia vybočovala z redakčnej rutiny.

„Bohužel, s místem je to dost špatné, na desítky nových desek se nedostane. (...) Máme vymyšlenou takovou kampaň pro menší kapely a promotery, která je rozplánovaná na několik měsíců tak, aby obsahla kompletní pokrytí našeho časopisu.“

Pařízek nám ponúkol tento plán za 5 000 Kč s tým, že bežná cena pri náklade Sparku je vraj 30 000 Kč:

  • inzerce 1/4
  • recenze alba
  • krátký rozhovor s fotografií v sekci Actual nebo Tuzemské podhoubí
  • umístění kompletního rozhovoru v sekci Top News na webu Sparku
  • video nebo živý záznam v sekci Video na webu Sparku
  • upoutávky na Facebooku a Twitteru Sparku - 2 x měsíčně

Ešte zaujímavejší bol však dodatok jeho e-mailu: „Samozřejmě, je také možné domluvit se na redaktorovi, který by vaše album hodnotil, případně dělal rozhovor.“

Screen

Kliknutím obrázok zväčšíte

Druhá komunikácia so Sparkom

Niežeby nám už toto nestačilo pre účely nášho článku, ale neodolali sme myšlienke posunúť celú vec ďalej. Pařízka sme sa spýtali na príklady kúpených článkov, aby sme vedeli, s čím máme ako kapela rátať, a poprosili sme o odporučenie konkrétneho redaktora.

„Boli by sme neradi, keby články nedajbože vyzneli nakoniec zle,“ napísali sme v e-maile, čo snáď muselo rozosmiať aj pána Pařízka. Ale zachoval sa ústretovo. „To samozřejmě chápu, to nechce nikdo.“

Ako príklad nám poslal kópiu „kúpeného“ rozhovoru redaktora Jiřího Štrauba so skupinou BIKKYNI SHOP, ktorý vyšiel v časopise, a takisto link na jeho neskrátenú verziu na webe.

Rozhovor vyzerá štandardne a má štandardnú úpravu. Označený ako inzercia nikde nie je. Náznaky kritického odstupu redaktora sme v ňom takisto nenašli, naopak, zo skupiny sa tešil. „Můžeme se v něm těšit na něco speciálního. (...) Můžeme se těšit na nějaké tour na podporu desky?“

Kúpený rozhovor s Bikkyni shop

Tretia komunikácia so Sparkom

Nedali sme pokoj. Pri zaslaní objednávkového formuláru sme pána Pařízka slušne (drzo) požiadali o to, či by nemohol do našej zmluvy zahrnúť aj kladné ladenie článkov. Plus by sme v nej chceli meno alebo okruh mien redaktorov, ktorí si nás vezmú na starosť. „Viete ako, je lepšie mať to čierne na bielom.“

Nateraz sme však museli zostať sklamaní. Dohodnúť si v zmluve ovplyvnené články je háklivejšie ako pri ústnej dohode.

„Nedovedu si představit, že bychom s vám udělali nejaký negativní rozhovor, to určitě ne. (...) Pokud jde o recenzi, jistě chápete, že tohle je opravdu velmi osobní věc, není možné nutit redaktory k tomu, aby napsali pozitivní nebo naopak negativní recenzi.“

Pán Pařízek teda do zmluvy vložil iba to, že negatívny určite nebude rozhovor sprístupnený na webe. Prečo ustúpil práve pri webe, nevieme.

Stačilo však počkať niekoľko dní, Sparku viac neodpisovať a náznak toho, čo sme chceli, prišiel aj sám. „Mluvil jsem s redaktorem (pozn.: podľa predošlej komunikácie ide o Boba Zelenku), recenze nebude negativní, je to fanoušek.“

Takže redaktorov síce „nemožno nútiť k tomu, aby napísali pozitívnu alebo negatívnu recenziu“, ale nejako tú negatívnu recenziu predsa len vylúčiť ide.

Spomeňme, že redaktorovi sme žiadne ukážky nového albumu neposlali (lebo neexistuje), hoci sme mali pokušenie ukradnúť nejakú anonymnú nahrávku zo sveta a vydávať ju za svoju. Alebo predhodiť Sparku kultový album FLUSSOR „Bukovyna v plamenech“. Schválne, že čo by sa stalo.

Ako to chodí v Rock Harde

Spark nás uspokojil a slovenský Rock Hard sme už nehnali tak ďaleko.

Rovnako ako iné kapely, ktoré sme oslovili, aj my sme dostali od Petra Franeka, šéfredaktora Rock Hardu a šéfa vydavateľstva Metal Age, ponuku na „propagačný“ rozhovor v cene 30 kusov časopisu za 3,33 eura. Franek pridal do kópie tohto e-mailu aj adresy zástupcov šéfredaktora.

Pri rešerši pre tento článok sme narazili na náš starý rozhovor s Franekom, ktorý mal titulok „Poctivosť nejde kúpiť“. Nuž, tak asi ide.

Zdroj z prostredia redakcie nám povedal, že takúto ponuku na rozhovor v Rock Harde v minulosti prijali skupiny TRIBE, PYRIT a INFERNO. Samotné skupiny sme nekontaktovali. To, prečo niektorí hudobníci podobnú ponuku zoberú, možno zodpovie niekto iný ako my.

Aký je rozsah problému Rock Hardu a do akej miery jeho neveľký náklad skupujú práve kapely, nevieme. Ak náhodou patríte medzi jeho čitateľov, možno budete odteraz pri listovaní opatrnejší. Alebo vám to začne vadiť.

Rock Hard

Kliknutím obrázok zväčšíte

Aká je pointa článku

S ovplyvniteľnosťou alebo nepoctivým označovaním majú problém aj niektoré významnejšie médiá, než sú hudobné časopisy. To však neznamená, že ide o problém, ktorý možno donekonečna prehliadať.

Pýtať si od kapiel peniaze za zverejnenie článku je legitímne, iba ak je taký článok náležite označený ako inzercia. V opačnom prípade ide o zavádzanie čitateľa.

Ak sú navyše redaktori ochotní za peniaze podliezať vlastné štandardy a písať v rozpore s vlastným presvedčením, nezaslúžia si dôveru. Bohužiaľ pre nich, práve o dôvere a o rešpekte je hudobná kritika predovšetkým – hoci aj amatérska.

Ak by vydavatelia časopisov chceli argumentovať, že situácia na trhu je zlá, peňazí je málo a musia si nejako poradiť, nech si najprv zodpovedajú otázku, kto ich bude čítať, keď opakovane podkopú základy seriózneho fungovania. Pretože odpovede na ťažšie otázky, ktoré niekde určite vyvstanú (čo všetko je kúpené? kam až siaha autocenzúra?), sa budú hľadať ťažšie.

Nasypme si popol na hlavu aj my, že sme sa dosiaľ nepridali k niektorým zahraničným médiám, ktoré buď neprijímajú ani akreditácie na koncerty, alebo v reportážach uvádzajú, že akreditácie prijali. Je to mierne iná téma, keďže redaktor má väčšinou aspoň aký-taký záujem koncert vidieť a organizátor získa reklamu vopred, ale pri cenách lístkov v desiatkach eur už nejde o maličkosť.

To, že akreditácie vyvolávajú rozpory, koniec koncov potvrdzuje aj malý incident z roku 2006, keď nám spoločnosť Pragokoncert odmietla ďalej udeľovať akreditácie na jej koncerty po negatívnej reportáži z festivalu Masters of Rock. Či odvtedy píšu iné médiá o koncertoch Pragokoncertu pozitívnejšie, keď im akreditácie zostali, nevieme. Bolo by zaujímavé pozorovať to.

Pre zatiaľ však ostaňme pri záväzku, že pri všetkých reportážach na Metalopolise odteraz nájdete upozornenie, ak sa stane, že ich písal redaktor s akreditáciou. Mrzuté zostanú zhruba rovnako.

Článok vyjadruje postoj redakcie.

Autor pracuje v denníku SME, v rokoch 2005 až 2010 spoluviedol koncertnú agentúru Apocalypse, v roku 2010 prispieval aj do časopisu Rock Hard.

 340

Klypso

Jiné pohledy

Metalopolis poukazuje na vydávanie niektorého plateného obsahu v časopisoch Spark a Rock Hard za bežný redakčný obsah. Považuje to za nepoctivú praktiku, napokon, neprípustná je v akomkoľvek type médií, ktoré sa považujú za seriózne. Z diskusií a vyjadrení dotknutých strán je zrejmé, že pre mnohých ide o pomerne abstraktný koncept. Dopĺňame preto znenie zákonov o reklame:

Zákon č. 147/2001 Z.z., o reklame
§ 3
(1) Reklama musí byť v súlade s pravidlami hospodárskej súťaže a dobrými mravmi.
(2) Reklama nesmie byť klamlivá.
(3) Reklama nesmie byť skrytá.
(4) Reklama nesmie
a) zneužívať dôveru spotrebiteľa, nedostatok jeho skúseností alebo vedomostí,
(...)


Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
§2
Zakazuje se
d) reklama skrytá. Takovou reklamou se pro účely tohoto zákona rozumí reklama, u níž je obtížné rozlišit, že se jedná o reklamu, zejména proto, že není jako reklama označena (...)
Klypso | 4. února 2014

 

Reakciu šéfredaktora Sparku Karla Balčiráka uverejňujeme v plnom znení:

Vážený pane Liptáku,
vzhledem k tomu, že jste se pustil do odvážné investigativní novinařiny s cílem rozkrýt nekalosti, které Spark páchá na českých a slovenských kapelách, budu muset uvést několik skutečností. Není žádným tajemstvím, že Spark prodává svůj inzertní prostor, a to i českým a slovenským kapelám. Mnoho kapel rovněž ví, a zároveň tuto informaci mezi sebou šíří, že existuje možnost se na stránky časopisu dostat, a když využijí příležitost zaplatit si kampaň v hodnotě od 5000,- Kč za ¼ strany, že získávají další podporu s tím spojenou. Záměrně používám slovo kampaň, protože vždy trváme na tom, aby skupina především inzerovala ať už album nebo turné či klip, a je fér, aby dostala prostor i pro prezentaci formou rozhovoru. Spark neprodává rozhovory ani plochu určenou k recenzím. To bych chtěl zdůraznit a rád bych, aby nám nic tak nefér nebylo podsouváno. Logika celé věci spočívá v tom, že Spark měsíčně zpracovává víc než stovku nahrávek, které do redakce přijdou z celého světa. Z tohoto množství, které každý měsíc narůstá, redakce zpracuje cca šedesát alb, která jsou zařazena do rubriky Records. Českých a slovenských alb je každý měsíc zhruba desítka. Jak je tedy patrné, nikdy nebude možné uspokojit všechny kapely, takovou schopnost nemá žádný podobný časopis na světě. Na základě častých dotazů českých a slovenských kapel na jejich propagaci jsem tedy navrhl, aby kapely, které mají možnost si promo zaplatit – a většinou jde o kapely, které kolega Michal Pařízek oslovuje na základě mých doporučení –, využily naší nabídky. Chtěl bych zdůraznit, že částka za promo je záměrně lidová a většina velkých inzerentů ve Sparku ji chápe jako pomoc z naší strany kapelám, které nejsou standardním ekonomickým subjektem generujícím peníze. Nechci zabírat tento prostor k dlouhým diskuzím na téma, jak by měl ideálně fungovat showbusiness, ale nepochybuji, že mi většina kapel dá za pravdu, když řeknu, že jejich motivací k založení skupiny je především láska k hudbě, touha tvořit a koncertovat, případně se stát kapelou známou a funkční. Hudebníci tedy počítají s tím, že si musí koupit nástroje, uhradit nájem za zkušebnu, zaplatit producenta a čas v nahrávacím studiu, pořídit si oděv, v němž budou vystupovat, a po několika letech už hodně kapel také chápe, že pokud se chtějí zviditelnit, musí si sehnat prostředky i na zaplacení inzertního prostoru na webech, v časopisech či na výlepových plochách. Rozumím tomu, že čtenáři, kteří si představují, že většina kapel jen konzumuje drogy ve zkušebně a klátí holky, budou asi trochu zklamaní.
Ale zpátky k vaší reportáži. Ve většině případů – až na ten váš, kde jsme tedy, nutno přiznat, profesionálně selhali a naletěli na odvážný kousek s dnes již nefunkční slovenskou metalovou kapelou – si Spark skupiny vybírá. Ty nakonec dostanou podobnou nabídku, jakou jste od nás obdržel Vy. Pokud kapely chtějí, nabídneme jim také vhodného redaktora, který podobnou hudbu poslouchá. Většinou konkrétního redaktora nominuje už samotný styl hudby, jejž kapela hraje. Redaktor od nás nedostává žádné instrukce, jak by měla recenze vypadat, a vesměs recenze nejsou negativní. Navíc si každý čtenář, pokud ho kapela zaujme, během necelé minuty – ať už na Bandzone či na stránkách kapely – nahrávky najde a sám si udělá vlastní názor. Naši redaktoři jsou především fanoušci, proto ten termín, který kolega Michal Pařízek v komunikaci s Vámi použil. Pokud si dáte tu práci a zanalyzujete všechny recenze kapel, které měly ve Sparku inzerci, uděláte si názor zajisté sám. Koupený rozhovor s BIKINY SHOP? Vážený pane Liptáku, v momentě, kdy si kapela platí inzerci, pracuje Spark s celým materiálem jako s vlastním. To znamená, že rozhovor i recenzi dělá redaktor, kterého hudba kapely baví. Dohledáte-li si a přečtete všechny rozhovory a recenze, měl byste dojít k tomu, že to tak je. Odmítám označovat místo, kde je rozhovor či recenze umístěná, jako inzertní prostor. V podstatě by tím Spark říkal: „Omlouváme se, že jsme zabrali drahocenný prostor, s tímhle nechceme mít nic společného, to si jen jakási neznámá kapela zaplatila inzerci, tak si s ní rychle přečtěte nutný rozhovor a honem listujte dál.“ Ne, skutečně ne. Spark si za všemi kapelami, o nichž píše, stojí a bylo by lidsky velmi nízké české a slovenské kapely, o nichž jsme psali a psát budeme a které si zaplatily či v budoucnu zaplatí inzerci, dehonestovat! Spark navíc vždy nekomerčně podporoval a podporuje českou a slovenskou scénu. Máme vlastní rubriku „Tuzemské podhoubí“, vyhledávací soutěž Fresh Blood s pivovarem Budvar a sekci Czech Blade v recenzích, která přehledně nabízí české a slovenské recenze v každém čísle Sparku. Pokud jste, pane Liptáku, skutečně investigativní novinář, měl byste se obrátit přímo například na následující kapely, jejichž alba jsme recenzovali v posledních třech číslech Sparku , zeptat se, kolik z nich si platilo ve Sparku otištěnou recenzi a jak se vůbec stalo, že se recenze na jejich album dostala do časopisu. Jejich názory můžete případně zveřejnit, aby čtenář, který z vašeho pátraní po nekalostech získal dojem, že Spark je smutným zrcadlem naší společnosti zkorumpované skrz naskrz měl konečně jasno. Jedná se o TĚCHTO osmnáct kapel: KREYSON, KRUCIPÜSK, TRAKTOR, INSANIA, ICACAARUM, KEEP ON ROTTING, PRVNÍ HOŘE, ŠTÁB ZS-CO, ŠTĚPÁN SMETÁČEK, SIX DEGREESE OF SEPPARATION, TORTHARRY, THE.SWITCH, SUPPORT LESBIENS, LUNATIC GODS, BAD VICTIM, HANIBAL LECTER, TITANIC, VIRTUAL VOID. Nejsem Váš šéfredaktor, abych Vás úkoloval, ale pokud vím, investigativní novinařina si žádá aktivní přístup a v tomto duchu byste možná měl podniknout široké pátrání, aby měl výsledek vaší práce opravdu vypovídající hodnotu. Navrhuji Vám: vytvořte tabulku českých a slovenských kapel za posledních více než dvacet let historie časopisu a nevynechejte kolonku placená recenze a článek. Z ní by se mělo dát statisticky vyčíst, kolik kapel se tedy muselo ponížit a zaplatit za to, aby o nich Spark milostivě napsal. Byl bych rád, aby se ve světle této události nezapomnělo na podstatu samotného časopisu: psát a přinášet materiály, které čtenář ocení nejvíc tím, že si koupí i následující číslo. A já věřím, že čtenáři Sparku si udělají vlastní názor a rozhodnou se podle vlastního rozumu. Vám, pane Liptáku, přeji, abyste byl v propagaci českých a slovenských kapel stejně zapálený jako ve vašem investigativním novinářském přístupu. Tady si troufám tvrdit, že to většina kapel opravdu uvítá. Přeji vám příjemný den a mějte se hezky.
-red- | 3. února 2014