HOBIT: Šmakova dračí poušť - Cesta tam, pořád ještě tam

HOBIT: Šmakova dračí poušť - Cesta tam, pořád ještě tam

HOBIT: Šmakova dračí poušť - Cesta tam, pořád ještě tam

HOBIT: Šmakova dračí poušť - Cesta tam, pořád ještě tam

Hamižnost amerických filmových tvůrců je podobná Šmakově chtíči po zlatu. Knižní předloha potenciál trilogie nemá, o tom asi není sporu, to však ničemu nebrání. Můžeme tak buď skřípat zuby, jak a co bylo změněno, nebo prostě jen pokrčit rameny a vychutnat si volné zpracování původní pohádky pro děti třeba jen ze zvědavosti.

Byl-li Hobit rozsekán na tři díly, je z pohledu zvědavého diváka na místě otázka, čím zaplácnout prostřední tři hodiny. První díl se držel poetického úvodu a postupně gradoval do akčních sekvencí bojů se skřety, třetí zcela jasně vymezuje Bitva pěti armád. Co zbývá pro druhý díl? Z pohledu předlohy toho není mnoho. Trpaslíci musí projít Temným hvozdem a dojít přes Jezerní město do Osamělé hory. A má-li celá trilogie fungovat i jako celek, tak díl druhý musí ubíhat rychle kupředu a připravit půdu pro velkolepé finále, aby třetí část byla zaručenou koupí lístku do kina.

Hobit: Šmakova dračí poušť

A toto kritérium druhý díl splňuje. Oproti jedničce, která byla v první půli nudná (ostatně to byla kniha také), sází dvojka jednu akční sekvenci za druhou. Děj filmu je vystavěn klasicky, zcela podle pravidel pro dobrodružný příběh. Úvod představí jednu známou postavu Středozemě a popostrčí trpaslíky směrem k Temnému hvozdu. Tam příběh postupně graduje (v tuto chvíli si nejsem jist, zda se mi více nelíbí elfové nebo pavouci). Následné mírné zklidnění a zašmodrchání děje slouží jako odrazový můstek pro velkolepé finále. Dějové vsuvky v podobě Gandalfa pátrajícího po původech nepokojů ve Středozemi nenarušují atmosféru ani dynamičnost vyprávění. Objevily se i nové postavy a sličná elfí zrzka Tauriel vnáší pro příběh poslední nezbytný element. Takže až potud je to pomalu učebnicová skládačka dobrodružného fantasy příběhu a nelpíme-li příliš na knize, je „Šmakova dračí poušť“ prima svižný a zábavný film.

Pochybovačná část mysli: Přidané postavy jsou zbytečné. Legolas sice v knize nevystupuje, ale jako syn elfího krále tam není nastrčen nijak nelogicky. Jeho bych ještě bral, ale ženská tam vůbec být nemusela. Když už tam tvůrci chtěli mít ženský element, bohatě by stačil Legolas. Navíc se do děje poněkud uměle dostala vlákna tahající za „předchozí“ trilogii.

Příběhy jsou obrazem doby, ve které vznikají, s tím se nedá nic dělat. A my žijeme v době, kdy jsou ženy odvážné a muži (a trpaslíci...) citliví. Osobně mi epizoda s Tauriel přijde přirozenější a méně krkolomná, než třeba Arwen v prvním filmu. A odkazy na Pána prstenů mě osobně nijak nepřekvapují. Původně se skřeti naštvali a „jen“ chtěli ovládnout celý sever Středozemě. Pro diváka filmu je podstatné, že se děj příliš nerozmělňuje a Gandalfovo pátrání se „skoro“ drží jen v náznacích.

Hobit: Šmakova dračí poušť

A co ty sudy? Tohle už je trochu moc.

Sudy jsou nejlepší „Jacksonovinou“ z celého filmu. Dramatický útěk na rozbouřené řece vkusně smíchaný s úsměvnou nemotorností skřetů a elfími akrobaty (jen toho Legolase začíná být až příliš) pobíhajícími po břehu je vyvrcholením první poloviny filmu. Střih, choreografie i kamera celé scény je natolik povedená, že prostě nelze než Jacksonovi vyseknout poklonu. Ani nakonec ani nevadí, že je to spíš taškařice, než dramatický útěk.

Udělané to je skvěle, aby nebylo při tom rozpočtu. Co bude příště? Bitva na tři hodiny? Občas je až příliš patrno, že Thorin je jen zmenšený Thorin, ale to jsou jen mouchy. Hudba je však nevýrazná, jakýsi orchestr hraje v pozadí, ale nic zapamatovatelného. Ústřední skladba jakbysmet, tohle snad do příště Jackson vylepší.

Techničtí experti se opět snaží posunout hranice filmových triků o kus dál, především v závěru filmu k tomu dostali dostatek prostoru. Obrovský drak převalující se v hromadě pokladů je ztvárněn úchvatně. Předobraz Alana Lee byl ponechán, jen mu trochu zkrátili čumák, zvětšili hlavu a rozšířili tělo. Finále v Osamělé hoře je však zbytečně dlouhé a překombinované.

Hobit: Šmakova dračí poušť

I druhý díl je sólo pro herectví Martina Freemana. V prvním díle měl konkurenci v poloumělém Gloomovi, pokračování je však již výhradně v jeho režii. Ostatní herci se jen koukají, mračí, zlobí a smějí způsobem napsaným ve scénáři. Ještě Azog a Bolg jsou príma fešáci s pěknou mimikou, elfí král je také uvěřitelný, ale je to přeci jen film o Bilbovi.

Uvidíme, co Jackson a spol. předvedou v Bitvě pěti armád. Dosavadní dva filmy splňují požadavek na zábavný fantasy film na motivy původního příběhu. Oproti jedničce je „Šmakova dračí poušť“ akčnější a příběh rychleji běží kupředu. Z toho důvodu hodnotím o trochu lépe než byl hodnocen první díl trilogie. Na finále celého příběhu si musíme počkat opět rok.

 15

Manatar

Verdikt

„Šmakova dračí poušť“ je dynamičtější a akčnější než zdlouhavý první díl filmové trilogie. Příběh rychleji běží kupředu a jako celek drží pohromadě. Samozřejmě má film své mouchy a pavouky, ale dívá se na něj moc pěkně.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
8 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 161 min

Hobbit: The Desolation of Smaug
[USA / Nový Zéland 2013]

Režie: Peter Jackson
Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson a Guillermo del Toro
Kamera: Andrew Lesnie
Střih: Jabez Olssen
Hudba: Howard Shore
Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen, Benedict Cumberbatch, Luke Evans, Orlando Bloom, Evangeline Lilly, Richard Armitage, Graham McTavish, James Nesbitt, John Callen, Cate Blanchett, Manu Bennett, Lee Pace, Aidan Turner, Billy Connolly, Stephen Fry, William Kircher, Conan Stevens, Dean O'Gorman, Mark Hadlow, Jeffrey Thomas, Stephen Hunter, Peter Hambleton, Kiran Shah, Adam Brown, Jed Brophy, Sylvester McCoy, Christopher Lee, Peter Jackson

Premiéra v ČR/SR:
12. 12. 2013

www.thehobbit.com

Jiné pohledy

8 / 10
Tak jsem přišel z kina a byl opět rozpačitý. Jen z jiných důvodů než u prvního dílu Hobita, kde mi vadila přílišná rozvláčnost a umělá natahovanost děje. Ve dvojce všechno po řemeslné stránce šlape mnohem lépe a vlastně jsem si ani neuvědomil, že to uteklo tak rychle. Je tu spousta věcí, které potěšili a spousta, které naštvali. Medděda jsem si jako dítko čtoucí knihu představoval jinak, ale to jak ho vykreslil Peter Jackson, se mi líbilo. Škoda, že nedostal více prostoru a škoda, že nedošlo alespoň na jednu potyčku Medděda a skřetů. To, že do děje přibude krásná elfka, která mě donutí se cítit trapně při toporných scénách, kdy na ni v horečkách milostně blábolí zaláskovaný trpaslík Kili jsem přežil. To, že z elfů udělali nemilosrdné stroje na zabíjení skřetů se mi dokonce i líbilo, včetně další surfující scény superelfa Legolase. Akční scény mají říz i vtip. Film však trochu nefunguje u scén, kdy se například trpaslíci snaží otevřít bránu do hory, vzápětí to velmi lehce vzdají, aby celá scéna mohla vygradovat způsobem, při kterém jsem si přistihl, že si zakrývám obličej a mumlám si pro sebe „proboha KOMU?“. Tato epizodka však není osamocena, podobně jsem se cítil vícekrát. Závěr filmu drží ve svých spárech drak Šmak, se kterým všechno stojí a padá a ten je naprosto skvělý. Vedle Gluma další bytost, které počítače vdechli duši a charisma. Trochu rozpolceně působí jezerní město, jehož na jednu stranu výtečně vystavěnou auru zkaženosti a úpadku podrývají postavy za hranicí karikatury, které jakoby někdo hrubě narouboval z pohádky typu Peter Pan. Antré k závěrečné řežbě je tedy dokonáno a povedlo se… Jsem napjatý věcí příštích.

S odstupem času mám největší problém s tím, jak je celý film pojat. Hobit v knižní verzi byla pohádka pro děti. Hobit film je v podstatě prequel k Pánovi prstenů. Má jeho temnotu a brutalitu. Peter Jakcson ždímá naprosto všechno, od Silmallirionu k nedokončeným příběhům, aby toho do děje napěchoval co nejvíce, a aby uspokojil v první řadě Ty diváky, kteří o Tolkienovi knihy nikdy nezavadili. Původní pohádkovost příběhu mi v náznacích zprostředkovala snad jen postava Bilba. A to jen velmi zřídka.
RIP | 25. prosince 2013