Jaké jsou podmínky pro klubové hraní v nedostupné Austrálii a jaké si protinožci odvezli pocity ze svého prvního velkého turné po Evropě? Famózní australská post-rocková senzace, která naživo překvapí svojí drtivou syrovostí a studiově naopak jemností a perfekcionalismem se s námi podělila o zážitky z Evropy a dala nahlédnout i do tajů scény svého domácího kontinentu. A nejen to... za celou kapelu, která mne před pár měsíci paralyzovala na koncertě ve slovinské Lublani, odpovídal baskytarista Alex Wilson.
Minulý rok jste vydali první řadovou velkou desku a na počátku tohoto roku jste odehráli několik velkých turné, krom domácího kontinentu třeba po USA a Evropě. Co děláte nyní? Odpočíváte, plánujete další turné nebo skládáte nový materiál?
Je to šílené zjištění, že je to teprve pár měsíců od vydání našeho alba. Od té doby jsme odehráli více koncertů než během pěti let předtím. Odehráli jsme spousta koncertů v domácí Austrálii, v zámoří a byla to pro nás neuvěřitelná zkušenost. Užívali jsme si to. Stali jsme se lepší kapelou díky těžkým lekcím během tour a hraním večer za večerem. Samozřejmě skládáme hudbu. Neměli jsme šanci se k tomu dostat kvůli spoustě koncertů. Je dobré, že znova skládáme, a je to o to lepší, že to bude první várka songů s naším novým bubeníkem Timem. Z nového materiálu máme velkou radost a jsou na něj velmi kladné ohlasy.
První EP jste vydali v roce 2007, ale debutové album až v roce 2011. Co způsobilo tak velkou prodlevu ve vydání debutové velké desky?
Taktéž jsme vydali EP split v roce 2009 s kapelou TANGLED THOUGHTS OF LEAVING. Ale máš pravdu, uplynula dlouhá doba mezi EP a albem. Částečně to bylo díky našemu zakládajícímu kytaristovi Tomovi, který odešel. Ačkoliv jeho náhrada Otto souvisle zaplácl tuhle díru, vzalo nám to vítr z plachet na dlouhou dobu. Ještě k tomu jsem od konce 2009 do konce 2010 studoval v Canbeře na univerzitě, která je 3 hodiny od Sydney. Zkoušeli jsme skládat na dálku, ale zpomalovalo to kapelu. Byl jsem v té době často sám na pokoji, měl mnoho času na skládání, ale i tak ten proces tvorby nového materiálu zabral opravdu mnoho času. Pak jsem se přestěhoval zpět do Sydney a věci se začaly dávat do pohybu.
Jak jsem již zmínil, na počátku roku jste velmi vydatně koncertovali, které místo ze všech těch koncertů se vám zapsalo nejvíce do paměti a proč?
Tak za prvé nejvíc vzpomínám, když jsem byl opilej na Dunk!festivalu v Belgii, sdílení jedné stage se 65DAYS OF STATIC a hraní pro 600 lidí, kteří milují post rock, pak to byl určitěw jeden z nejlépe odehraných setů se SXSW v Austinu v Texasu, potom klubový koncert v Hydrozagadka ve Varšavě v Polsku a určitě i koncert ve Philadelphii v Pennsylvanii. Místnost byla malá a program frčel, koncert zničující, malý dav, který ale věděl jak nás vyhecovat. To jsme přímo milovali. Byla skvělá atmosféra.
Ale opravdu, jsme si pokaždé užili v zámoří a chceme hrát znovu kdekoliv, kde už jsme hráli. Z žádného koncertu v Evropě nemáme negativní zkušenost. Co se týče fanoušků, každý místo, kde jsme hráli v USA, Austrálii i v Evropě, má skvělé fanoušky, kteří s námi drží a podporují nás. Potkali jsme spoustu lidí, kteří mají rádi naší hudbu. Byla to velká zkušenost. Nezáleží na tom, kde ve světě zrovna jsi. Pokud bych měl ale opravdu říci, kde to bylo nejsilnější, tak osobně jsem cítil nejsilnější sympatie od fanoušků ze střední a východní Evropy. Intenzita, kterou jsem sdílel s Poláky, Slováky, Slovinci a Maďary byla úžasná. Obzvláště se chci vrátit a hrát na mnoha místech v Polsku.
To se ani nedivím, vaše koncerty jsou naprosto strhující. Pojďme se ale z Evropy podívat do vaší domoviny. Australská hudební scéna je pro mě takovou malou záhadou. Pokud jsem se díval dobře, hrajete v Austrálii velmi často v hotelích, což na mne u rockové kapely působí trochu podivně. Funguje u vás klubová kytarová scéna podobně jako v Evropě?
Vůbec to není podobné Evropě. Pokud nejsi velká kapela na tour, v Austrálii si zahraješ jenom v hotelech nebo v hospodách – to je jediné místo, kam lidí chodí pít a bavit se. Je zde relativně málo klubů, které se věnují živému hraní, a ty které jsou v hlavních městech často nejsou otevřeny undergroundu. Hraní v hospodách není špatný, má svoje skvělé kouzlo, je to jenom jiný než v Evropě. Jedna věc, kterou jsme postřehli je, že v Evropě je velmi dobrá stage produkce. Všechny kluby mají skvělé zvukaře a silný a čistý PA systém a většinou vysoce kvalitní osvětlení. Kapela jako jsme my toto opravdu ocenní.
Mám pocit, že tohle ocení asi každá kapela. Když už jsme u té Austrálie… když se u nás vysloví jméno vašeho kontinentu, vybavím si krom AC/DC kapely jako WOLFMOTHER, PARKWAY DRIVE, SAVAGE GARDEN, v mládí mě hodně postihly ještě SILVERCHAIR, ale nevybavím si krom vás žádnou postrockovou kapelu. I pokud se podívám na koncerty kapel jako PELICAN, RUSSIAN CIRCLES nebo MONO… vždy tyto kapely brázdily Austrálii po vašem boku. Existují v Austrálii ještě jiné zajímavé žánrově spřízněné kapely, které bys mohl našim čtenářům doporučit? Má Austrálie silnou postrockovou scénu?
Debutové album SAVAGE GARDEN bylo první album, které jsem si koupil za svoje peníze. Když mi bylo děvět nebo deset, myslel jsem si o nich, že jsou nejlepší. Kapely jako WOLFMOTHER, PARKWAY DRIVE, JET, SILVERCHAIR a teď GOTYE jsou velkými mezinárodními jmény, ale nejsou úplní reprezentanti australské scény. Mnoho zajímavých kapel je ukryto „pod povrchem“, ale tak lehce se nedostanou za naše pobřeží, protože jsme tak geograficky izolovaní.
Naše postrocková scéna není velká jako je v amerických nebo evropských standardech, ale jsme jí vášnivě oddáni, protože tahle muzika je v Austrálii stále neznámá. Jediná jména australského instrumentálního rocku, která se opravdu dokázala dostat do zámoří, jsou PVT (dříve PIVOT) a SEEKAE. Obě kapely jsou soustředěné na více elektrický zvuk než SLEEPMAKESWAVES, ale jsou to excelentní kapely, které stojí za to si poslechnout.
V Austrálii je opravdu skvělá scéna kytarových instrumentálních kapel, kterých jsme součástí. Kapely jako SOLKORI, DUMBSAINT, THIS IS YOUR CAPTIAN SPEAKING, THESE HANDS, SERIOUS BEAK a PIRATE (kde hraje náš bubeník Tim) stojí za to, aby je měl v podvědomí každý mezinárodní fanoušek post rocku. Kdokoliv by chtěl slyšet tyhle kapely, jsou lehce k nalezení na Bandcampu skrz náš label – Bird´s Robe Records. Ale chtěl bych také extra speciálně zmínit dvě konkrétní kapely.První, TANGLED THOUGHTS OF LEAVING, se kterými máme EP split, jsou jednou z nejlepších naživo hrajících kapel v Austrálii a jedna z nejvíce inovativních postrockových kapel. Každý by si je měl poslechnout. A druzí jsou MENISCUS. Seznámili jsme se s nimi v Sydney, když jsme začínali, a jsou to naši velcí kamarádi. Taktéž byli v červenci na tour v Evropě. Skvělá kapela, kterou bys neměl propásnout.
Musím se přiznat, že před tím, než jsem vás viděl v Lublani naživo, jste na mě působili jako velmi vyklidněná až téměř relaxační kapela. Název evropského turné „a teď zničíme Evropu“ mi přišel úsměvný vzhledem k tomu, jak jsem vaši tvorbu znal ze studia. Živě je vaše vystoupení ale opravdový ničivý uragán plný energie. Je vaším záměrem to, aby si z koncertu člověk odnesl úplně jiné pocity než z desky?
Díky za taková slova o našem vystoupení. Milujeme hraní naší muziky a snažíme se do našich koncertů dávat maximum energie. Záleží nám na tom, abychom na stagei nechali všechno. Někteří lidé přijíždí na naše koncerty z velkých dálek a je pro nás velice důležité, aby neodjížděli zklamaní. Myslím, že mezi studiovou nahrávkou a živým hraním je rozdíl kvůli dvěma různým aspektům naší kapelní povahy. Ve studiu jsme perfekcionisti, ve výkonu a produkci, a vždycky hledáme dokonalou finální verzi každého songu. Ale živě jsme o moc víc bez zábran, chceme nechat za sebou naší frustraci a opravdu moc se těšíme na každý koncert.
Taky jsme vyrostli na punku a metalu a to jsou žánry pro vysoké standardy při živém hraní. Tenhle způsob myšlení mě ovlivnil, a vždy jsem navštěvoval kapely, které byly na pódiu „akční“. Když hraješ muziku bez vokálu, musíš dát publiku jiný druh emocí, kterým se s nimi spojíš. Víc a víc přemýšlím nad tím, že jsme lepší kapela naživo, než ve studiu. Když nás má někdo možnost slyšet poprvé, chtěl bych, aby to bylo naživo. Postrock je žánr, který se musí hrát naživo. Opravdu plně dopadající zvuk můžeš dostat pouze z napálenýho PA systému a pak se můžeš plně ponořit do toho, co chce kapela na pódiu sdělit. Chceme zkusit jiný styl produkce na další nahrávku tak, že budeme chtít zachytit to nepolapitelné kouzlo živé muziky přímo ve studiu.
Jak to máte s prací? Věnujete se plně hudbě nebo do toho stíháte ještě pracovat či studovat?
Několik z nás studovalo na univerzitě, ale nyní všichni pracujeme v různých kancelářských pracích. Kytaristi Kid a Otto pracují naplno, zatímco rytmická sekce Tim a já jsme línější, pracujeme jenom pár dní v týdnů. Balancování mezi prací a věrností kapele bylo těžké pro každého z nás, ale staráme se hodně o to, abychom všechny naše příležitosti k tour proměnili ve skutečnost. Slyšel jsem někoho říkat „pravej muzikant má práci na den“. Setkal jsem se s tím při poznávání skvělých muzikantů, kterým jsme dělali support na tour.
Blížíme se ke konci rozhovoru. Jaké máte plány do budoucna? Můžeme se příští rok těšit na další Evropské turné?
Opravdu se těšíme na další evropské tour. Nevím, kdy přesně to bude, ale držíme si palce, aby to bylo v roce 2013 nebo 2014 a hráli jsme spoustu koncertů, větších a lepších, než jsme kdy hráli (a pokud možno i u vás v České republice). Evropa změnila můj život a já se tam musím vrátit. Budeme se držet skládání muziky a ježdění na tour v Austrálii po zbytek roku a doufáme, že se dostaneme do studia, abychom vydali nový materiál. Máme také rozpracovaný remix alba s přispěním velice zajímavých umělců. Potom uvidíme, co se bude dít…. zdravíme všechny vaše čtenáře.
