Podzimní listí ANATHEMU jistí! Alespoň jednou za dva roky. Poslední dvě alba sice dle mých měřítek nejsou příliš hodna jména ANATHEMA, ale dnes doufám v poctivý průřez materiálem. ANATHEMA má rozhodně z čeho vybírat.
Když v osm dorážím do klubu Futurum, již se na scéně v malém prostoru před roztahanými aparáty ANATHEMY krčí hamburské rockové trio A DOG CALLED EGO. Jejich feeling mi místy připomene hlavní hvězdu večera zastiženého zhruba před deseti lety jen s tím rozdílem, že se snaží používat současné výrazové prostředky. Místy postrockověji, místy progresivněji, místy i přitlačí na pilu – nic co by mě uráželo, ale také nic o čem bych po koncertě vedl nadšené monology. Příjemná lehce zasněná kytarovka, se sametovým éterickým vokálem a podporou smyček pouštěných z notebooku.
Každopádně A DOG CALLED EGO byli mnohem citlivěji vybranou předkapelou, než při poslední zastávce ANATHEMY před dvěma roky, kdy se na Chmelnici nacpali THE OCEAN. Před půl devátou je dohráno a tak si můžeme si dát více jak půlhodinovou pauzu při čekání na ANATHEMU. Po pečlivé přípravě, naladění nástrojů, rozházení ručníků a vod je to tu. Na scénu vchází rodinný klan Cavanaghových a začíná přesně tím, čeho jsem se děsil. Materiálem z nové desky. Musím však uznat, že živě i skladby, které mě ze sluchátek neoslovují, mají svoje kouzlo. Sestra Lee Douglas pěvecky dorostla do šperku této kapely, který nyní zdobí zhruba polovinu celého koncertního materiálu.
Nálada je jako vždy velmi přátelská. Mezi skladbami se Danny baví tím, že ukazuje z podia transparenty, které přitáhli fanoušci, a Vincent například fotografům pomáhá fotit publikum ze svého zorného pole. Mezi skladbami se spontánně začíná skandovat „Anathema, Anathema,…“. Jedině snad třetí z bratrů Jamie se místy tvářil jako kakabus a často usměrňuje fotografy, protože se nechce nechat fotit.
Kytarově vše bez chyb, jediný kdo tento večer znatelněji zatahal za uši, byl klávesák Daniel Cardoso, který svým činem vyloudil útrpné, byť usměvavé pohledy a komentář od bratrského tria. Po návratu k novějšímu materiálu se Vincent uklidil vedle po straně postavené bicí soupravy, kde s vokodérem odzpíval diskotéku „Closer“, při které se roztleskávalo, tančilo a hopsalo. Následuje „A Natural Disaster“. Kde se svítilo. Bylo až strašidelné, že se v sále našly jen dva zapalovače a jinak ho celé osvítilo světlo stovek mobilních telefonů. Ten pokrok. Kde se to zastaví? Mimochodem Lee Douglas byla v této skladbě opravdu úžasná!
Dlouhý potlesk a přídavek ve formě „Internal Landscapes“ z aktuální „Weather Systems“ a konečně i nejstaršího člena playlistu z „Alternative 4“. Další dlouhý potlesk a jdeme se tlačit k východu. ANATHEMA už zdaleka není metalová kapela a místy si pokládám otázku, jestli se její současná tvář dá popsat jako „rocková“. Ti co čekali set, který by více tlačil na pilu, byli asi zklamáni. Já tentokrát odcházel mnohem spokojenější, než z koncertu před dvěma roky.
Playlist:
Untouchable, Part 1
Untouchable, Part 2
Thin Air
Dreaming Light
Everything
Deep
Emotional Winter
Wings of God
A Simple Mistake
Lightning Song
The Storm Before the Calm
The Beginning and the End
Universal
Closer
A Natural Disaster
Flying
Přídavky:
Internal Landscapes
Fragile Dreams
