THRESHOLD - March Of Progress

THRESHOLD - March Of Progress

THRESHOLD - March Of Progress

THRESHOLD - March Of Progress

Při vzpomínce na poslední dvě alba britské progresivně-metalové legendy ve mně převládá jediný pocit: bezbarvá šeď, z níž se vynořuje několik světlých momentů. Čekání na Godota v podobě dobrého refrénu, který THRESHOLD nezapomněli ani v době, kdy se z jejich kompozic poroučela členitost a vybičované emoce. Nuže, není nad to, když kapela překvapivě „pošoupne práh vlastního sebepřekonání“, abych parafrázoval jihočeského démona sémantické progrese. THRESHOLD se to s novým albem podařilo měrou vrchovatou.

Zpět k pramenům

Odchod dlouholetého pilíře, nezaměnitelného vokalisty a showmana Andrewa MacDermotta na pódia mimo tento svět mohl zpočátku navozovat pocit skepse a zmaru. Ale kapela nehodila flintu do žita a povolala do služby matadora progresivní scény Damiana Wilsona, muže, který není v řadách THRESHOLD žádným nováčkem – nahrál s nimi dvě řadová alba včetně legendárního debutu „Wounded Land“ (1993). A ačkoli je Macova specifická barva hlasu nenahraditelná, je cítit, že Damianův vysoký, silný a jistý vokál k projevu Britů pasuje (stále) výtečně. Jistě se na tom podepsal i fakt, že před nahráním alba ladil s ansámblem formu na posledním turné, které už Mac neabsolvoval. Synergie je zřejmá. Ale k čemu by byla, kdyby... 

THRESHOLD

... se THRESHOLD vytasili s podobně nevýrazným kalibrem jako na předchozích deskách. Nic takového se ale nestalo. Pokud dvě poslední nahrávky stále více inklinovaly k monolitickému metalovému zvuku a záchranným „stadiónovým“ refrénům, novinka se vrací tam, kde kapela vždy byla nejsilnější – k sice jednoduše strukturovaným, ale nesmírně pestrým, hravým a podmanivým kompozicím, které precizně budují napětí a chytře pracují s dynamickými kontrasty úsečných riffů a nabíraných monumentálních refrénů. Prostě k oné typicky zjitřené směsici nadýchané zpěvnosti a metalové výbušnosti.

Masivní synergie

Ocitáme se tak blíže zlatým časům „Critical Mass“, ale souhrou vokálu, řízných kytar a epických kláves se dostáváme i k progovým kořenům kapely. Stačí si pustit takovou „Return Of The Thought Police“ a je jasné, že kritická energie se znovu mocně valí žilami THRESHOLD. Naléhavost, s jakou Damian deklamuje text o mizející svobodě a ničivé korporátní ideologii, chytře umocňují syntetické plochy kláves Richarda Westa, které nenápadně probublávají pod refrénem. Přesná, úsporná a nesmírně efektivní spolupráce! 

THRESHOLD

Ač materiál disponuje hrozivou sedmdesáti pěti minutovou stopáží (včetně bonusu), působí nezvykle variabilně, vyváženě a takřka nemá hluchá místa. Ano, můžeme se dohadovat, jestli třeba takovou „The Hours“ musí tahat přes 8. minutu sólová pasáž, ale na faktu, že „March Of Progress“ mašíruje pevným krokem od začátku do konce, to příliš nezmění. 

Tajemství je v tom, že posluchač na nic nemusí čekat. Sborové parádičky jsou bonusem, k němuž vedou pevné stezky sebejistě frázovaných a nápaditých slok („Coda“), charakteristicky gradující dynamiky („Liberty Complacency Dependency“), výtečných instrumentálních klání i žánrové hravosti (okouzlující přechod od bubblegumového bridge k monstróznímu hard rockovému popěvku v „Don´t Look Down“). 

Mamonáři všech zemí...

Tahle letitá parta prostě najednou působí naprosto vitálně a soustředěně. Ruku v ruce s vzestupem hudební složky jdou i texty, jejichž ústředním tématem je pochybný pokrok lidstva, ohrožená svoboda, mizející naděje i univerzální dějinné obrazy ničivého mamonu a iracionální hrabivost – odkaz k současné krizi hodnot a stádovité tuposti jsou přitom elegantní, obejdou se bez frází a revolučního patosu, který by v kontextu uměřeného a vkusného alba působil jako Lev Trockij souložící na večírku Tea Party. 

Our fine veneer of progress 
Only covers us so far 
It only takes a crisis 
To reveal the way we are 
(„Liberty Complacency Dependency“)

Musím se tak po mnoha (stále spokojenějších) posleších připojit na stranu těch, kteří „March Of Progress“ vzývají jako jednu z metalových událostí roku. Je to album, které má všechno. Hlavu, ruce i srdce. Prostě jeden z vrcholů bohaté diskografie sympatických progových veteránů z hrabství Surrey.

 10

Marigold

Verdikt

Tragická smrt Maca a překvapivé zmrtvýchvstání kapely. Jeho hlas chybí, ale nápady se vrátily z metalového záhrobí. Masivní synergie. Marš pro to, progová holoto!

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
8,5 / 10
Čtenáři
9,2 / 10

Další informace

Stopáž: 75:39

Produkce: Karl Groom, Richard West
Studio: Thin Ice Studios

www.thresh.net

Sestava

Skladby

  1. Ashes
  2. Return Of The Thought Police
  3. Staring At The Sun
  4. Liberty, Complacency, Dependency
  5. Colophon
  6. The Hours
  7. That´s Why We Come
  8. Don't Look Down
  9. Coda
  10. The Rubicon
  11. Divinity (bonus track)

Diskografie

Dividing Lines (2022)
Legend of the Shires (2017)
For The Journey (2014)
March Of Progress (2012)
Dead Reckoning (2007)
Critical Energy (2004)
Subsurface (2004)
Critical Mass (2002)
Concert in Paris (live) (2002)
Hypothetical (2001)
Decadent (1999)
Clone (1998)
Extinct Instinct (1997)
Livedelica (live) (1995)
Psychedelicatessen (1994)
Wounded Land (1993)

Jiné pohledy

8,5 / 10
Parádní, pestrá a inteligentní deska, která se pouslouchá vyloženě sama a člověk si až musí dávat pozor aby se jí nevědomky nepřejedl.

Spojování „March Of Progress” s překvapením roku není určitě od věci.
Subeer | 2. října 2012