Líbí se mi, jaký je Martin Lukáč samostatný chlapík. Na to, aby prodal svou hudbu, nepotřebuje dokonce ani obal od Ziga – to je, co? Obal nové desky, vydané u mexického labelu Dreamfog, si totiž stejně jako ten minulý nakreslil Martin sám. Taky mám doma pár podobných malůvek, jenom jsem je nepatinoval tak, aby to vypadalo jako dřevoryt (to zlé sluníčko je super haha!!!). Inu – výtvarně sice jemně nedotažené, ale jinak pěkné. Ostatně tohle CD bude prodávat především hudba v něm obsažená, a ta je, abych tak řekl, MŇAM!!! Již minule probíraný promáč leccos naznačil, ale zde, s vyčištěným zvukem, to působí celé mnohem kompaktněji, úderněji a přesvědčivěji. Především rytmika se mi zdá oproti promáči podstatně dynamičtější, ačkoli je to paradoxně stejná nahrávka. O tom, že noví Nomenmortis jsou znatelně nasáklí Morbid Angel, se už napovídalo dost, vliv starých Kataklysm je taky notoricky známá věc. Teď si to jen dejte dokupy a počítejte s faktem, že od minulé desky se Nomenmortis znatelně zlepšili. Není naškodu pochválit povedená citlivá sóla. Šaňo není nenahraditelný. Martinovo hluboké chrochtání by možná neškodilo trochu odpoutat od Sylvainovského vzoru, ačkoli mně se to líbí. V porovnání s promáčem zde najdete dvě doposud nezveřejněné věci, totiž dvě Martinovy pohrdavé karikatury stádnosti konzumní společnosti - jednou přímou na solar (Infected Bastard Planet) a podruhé na pozadí zblbnutí z již odezněné hysterie kolem přelomu tisíciletí (De/ad/generation Of The Millenium Hysteria). Jinak z proma známou kolekci dalších tří nových písniček o sladké pomstě, spoluvině a smrti doplňuje instrumentálka a dva oprášené a došperkované starší kusy z minulé desky, ještě se Šaňovou šestistrunnou účastí (Something Almost Buried a Tedd Deireádh). Perličkou nakonec je Martinova oblíbená apokalyptická hymna The Awakener. Pochopitelně přehraný klasický flák z kultovního Temple Of Knowledge. Inu což – originál je sice lepší (hlavně zvukově), ale rozhodně to potěší. Největší radost z toho má určitě Martin Lukáč sám. Jen to frázování se Sylvainovi povedlo jaksi líp, ale co už. Není to sice deska, ze které byste skutečně zfleku ztratili hlavu, jak vás varuje titul, avšak garantuji vám, že pokud máte jen trochu smysl pro deathmetal, pak se vám krční obratle jistě zakroutí. Jen tak dál… ať je příště ještě líp!!!