V našich zemích jsou velmi oblíbení, tihle KREATOR, co říkáte? Nikdo z thrash metalových kapel Evropy se totiž nemůže pochlubit stejně silnou fanouškovskou základnou jako právě kvartet z Essenu, už téměř třicet let vedený rozohněným, černovlasým kazatelem Mille Petrozzou. Nejen tento fakt ovšem hovoří ve prospěch germánských agresorů. Ti totiž stále dokazují, jak zapálenou a vytrvalou skupinou jsou, navíc se jim musí přičíst ke cti, že si po celou svou dosavadní kariéru vždy udržovali vysoký kvalitativní standard (což mohu spolehlivě říci o všech jejich dosavadních nahrávkách). V tomto směru však novinka nejenže naplní tradičně vysoká očekávání, ale doslova a do písmene ohromí.
Proklepával jsem „Phantom Antichrist“ důsledně a dospěl jsem k názoru, že jde zřejmě (hned po albu „Extreme Aggression“) o druhý umělecký vrchol KREATOR, natolik je sbírka napěchovaná nápady vedenými v jejich typickém thrashmetalovém stylu, ale navíc k tomu ještě vykazuje hromadu svěžích, dříve nepoužitých postupů. Zde musím zmínit zejména dosud neslyšený nádech epičnosti a s tím související navýšený počet melodických kytarových vyhrávek a refrénových chorálů. Dle mého jde tedy o naprosto neprůstřelné, komplexně pojaté heavymetalové album a vyvrcholení třicetileté dráhy, ke kterému tihle ostřílení borci dospěli tak nějak pomalu a po krůčcích.
Při množství výtečných alb KREATOR však plně chápu i jiné pohledy na věc. Vždyť recenze byla vždy striktně subjektivním pohledem autora, takže z toho výplývá, že zatímco někomu může více sedět hrubozrný thrashmetalový mustr nejstarších alb, jiný naopak upřednostní chladně gotický, popřípadě industriální kabátek nahrávek lemujících devadesátá léta, a pak je zde celá řada těch, kteří jednoduše neberou ohledy na to, co zrovna jejich oblíbenci hrají, ale prostě chtějí, aby je nahrávka vtáhla do sebe. Mezi takové patřím já. Pokud srovnám „Phantom Antichrist“ s třemi jeho předchůdci, tak je z mého pohledu všechny překonává, už třeba jenom tím, že vykazuje nejkomplexnější představu o hudbě KREATOR. Lépe řečeno, každému z předchůdců něco chybělo. Album „Phantom Antichrist“ v tomhle směru všechny díry minulosti zaceluje a vyhlazuje je do neprůstřelného celku.
Po tradičně tajemném intru „Mars Mantra“, přichází čas na titulní song a vlajkovou věc „Phantom Antichrist“, po kterém následuje klasicky rychlý výplach „Death To The World“. V tomto momentě je u KREATOR všechno zhruba ve stejných kolejích, jako tomu bylo u několika předchzích nahrávek. Takže velmi kvalitní thrashmetalové nářezy, hnané Ventorovými škopky, perfektně ostrý zvuk kytar dua Mille Petrozza/Sami Yli-Sirniö, bleskurychlá sóla a nesporná agrese v Milleho hlase. Jenže s další skladbou „From Flood Into Fire“ přijde zmíněný vývoj a rázem, jakoby mávnutím kouzelného proutku, dostáváme KREATOR inspirované snad odkazem legendárních IRON MAIDEN nebo dost možná i Švédy IN FLAMES v jejich nejlepších momentech.
Proplouváme tak oblastmi, kde na nás začnou dopadat nikoliv krůpěje, ale rovnou přívaly skvěle vystavěných melodií a překrásných kaskádových vyhrávek. Album tímto naroste do nezvykle epické podoby. Song „Civilization Collapse“, byť si udržuje dravost vůdčích představitelů thrashe, mne doslova strhává svou bombastičností. Apokalyptický Milleho nápěv v refrénu této skladby je momentem, ze kterého mrazí a člověk si říká, že takhle dobří KREATOR snad nikdy nebyli, a to je sleduji třiadvacet let. Stejně tak songy „United In Hate“ a „The Few, The Proud, The Broken“ nešetří přes svou agresi na neobvyklé zdobenosti a velkém množství poutavých vyhrávek. Ty však zde nejsou prezentovány nějak samoúčelně, ale pouze materiál vygradovávají. Vkusně tak posouvají hudbu Němců o level výše.
Temná „Your Heaven, My Hell“ se stává jednoznačně hitovkou celého alba. Zde se Mille ojediněle vrací ke své chladné pěvecké poloze, známé z časů alb jako „Outcast“ nebo „Endorama“. Následuje tradiční nářez „Victory Will Come“, aby v samotném závěru přišel čas na majestátní skladbu „Until Our Paths Cross Again“, kde mi znovu na mysl přichází zřetelné asociace na slavnou tvorbu IRON MAIDEN z poloviny osmdesátých let.
„Phantom Antichrist“ je překvapivě (dle mého názoru) tím nejdokonalejším dílem kariéry KREATOR, protože kromě již tradičně dotaženého thrashového mustru zachází ze všech alb nejdál. Přidává totiž navíc hromadu melodií, různorodý Milleho přístup ke zpěvu a všechny ty korpulentní aranže, kytarové vyhrávky a sóla jej logicky posouvají do sféry bombastické heavymetalové záležitosti, aniž by Němci ztratili cokoliv ze svých starých zbraní anebo aniž by to celé prezentovali samoúčelně. Materiál je tak přes svou epičnost a nezvyklou výraznou melodičnost stejně průrazný a dravý, jako kterékoliv jejich starší thrash metalové dílo. U mne zavládlo nadšení. Metalové album bez slabých míst, kterému vládne pevný řád a všeobecná dotaženost.
