Jsem dlouholetým velkým fandou THERAPY?.
Irští sympaťáci mi však letos dělají radost jen o něco málo větší než malou. V třiadvacetileté historii tomu není poprvé, proto panice nepropadám, protože použít slovo zklamaní mě v souvislosti s aktuálním třináctým řadovým počinem „A Brief Crack Of Light“ nenapadlo ani jednou. Spíše bych hovořil o pocitu jistého nenaplnění.
Před třemi lety se kapela rozhodla, bez toho aby opustila svůj charakteristický rockový rukopis, opět zaplout do komornějších, psychedeličtěji sevřenějších nálad na povedené a úžasně semknuté kolekci „Crooked Timber“. Stejné ambice, tedy znít hudebně rozvážněji, více komplikovaněji, zdá se mělo i recenzované desatero, navíc s využitím výraznějších vazeb na úplné počátky souboru ovlivněné chladností industriálu. Přirozenost a uvěřitelnost trojici neschází ani teď a potud je s THERAPY? vše v nejlepším pořádku. Bohužel tímto se chýlí výčet pozitiv ke svému konci.
Ačkoliv je „A Brief Crack Of Light“ na světě poměrně krátce (od začátku letošního února), tak jsem mu věnoval nespočetně poslechů na to, abych ho mohl přirovnat k tlačícím gumákům, které se ještě poměrně slušně dají naobout, ale díky materiálu, se je častým nošením lépe rozchodit nepodaří. Největším problém bych ještě neviděl v minimu skutečně silných skladeb, osobně nacházím pouze dvě, nýbrž že spolu kompozice nedrží příliš pohromadě. Dále se neubráním dojmu, že tvůrčí múza líbala krátce a málo.
Prvním nepřeslechnutelným důkazem je především instrumentálka (pokud si ovšem odmyslíte mňoukaní mutující kočky) „Marlow“, jež by mohla dobře sloužit jako podklad k dětským animovaným filmům. Zde její smysl postrádám a pokud byl podobný tah „Magic Mountain” esem v rukávu na „Crooked Timber“, tak teď musím „Marlow” označit pitomým černým Petrem. Další omyl skýtá poslední zbytečnost „Ecclesiastes”, kde je do bezduchého hudebního pozadí téměř šest minut se zkreslenou zoufalostí v hlase odříkáváno něco o nesmyslnosti všeho pod sluncem. Skladba by snad měla jakýs takýs uklidňující význam, kdyby „A Brief Crack Of Light“ celou dobu vykazovalo tempo, čemuž se neděje, a po dechu se naopak lapá.
Vály „Plague Bell” a „Why Turbulence?“, přestože špatné rozhodně nejsou, postrádají větší lehkost, rozlet i překvapení a až příliš připomínají funkci komparsu. To „The Buzzing” se podařilo vyklouznout ze svěrací kazajky, píseň doslova trpí šíleností, běsní agresivitou na druhou stranu mě nechává klidným.
Zbývá pět skladeb, polovina, jež s přihlédnutím k faktu, že se opět nevsadilo na teplo zajetých a líbivých postupů, tahá album na sedm bodů. THERAPY? a jejich ryzí talent pro tvorbu hitů znamená „Living In The Shadow Of The Terrible Thing”. Pokud chcete vědět, proč byla tato věc vybrána jako první upoutávka, vězte, že kvůli tomu, že výtečně snoubí to, čím Irové byli dlouhá léta s tím, čím se snaží být nyní. Nemohu nezmínit videoklip, ve kterém i hrozné chladící věže elektrárny (ty co znáte z obrázků Temelína) namísto páry z chladící vody chrlí „terrible thing“. V případě, že by mělo být něco pod sluncem absurdní, tak právě tohle. A dalo by se touto oklikou říci, že Andy Cairnsovi, Michaelu McKeeganovi a Neilu Cooperovi letos chybí i toliko typický nadhled. Přejděme k lepšímu.
Napětím srší a strhnout dokáží „Before You, With You, After You” a „Stark Raving Sane”. Konečně obrovské charisma a sílu, jež z části mírní celkovou neucelenost a nerozhodnost celé desky, znamenají minimalistické pecky „Get Your Dead Hand Off My Shoulder” a „Ghost Trio”. Obě s pomalu se vkrádající depresivní atmosférou, podkreslenou vynikající McKeeganovou basou a mrazivou barvou Cairnsova hlasu.
THERAPY? jsou srdcaři a o jejich budoucnost strach nemám, i když na „A Brief Crack Of Light“ poněkud kreativně bloudí, ale to se občas stává každému z nás.