Ani bych se nedivil, kdyby některému z tvůrců tohoto výbušného špektáklu bylo ze strany islámských extrémistů vyhrožováno smrtí. Natočit film o partičce všehoschopných a přitom zároveň i děsivě neschopných džihádistů chce notnou dávku odvahy i tvůrčího ducha zároveň. Debutujícími režisérovi Christopheru Morrisovi se očividně dostalo obojího. „ČTYŘI LVI“ totiž v první řadě nezapřou typický britský smysl pro (velmi) černý humor ani značně silný potenciál rozpěnit krev těm, které ve svém filmu až neskonale ostře paroduje.
Salvy smíchu, které vyvolávají jednotlivé absurdní scény a dialogy, přecházejí v momentě, když si uvědomíme fakt, že příprava filmu zabrala celé 3 roky a její součástí byl i poměrně podrobný výzkum v řadách bývalých džihádistů a britských muslimů. Neschopnost ani jen patřičně myšlenkově podchytit ideologii a ospravedlnit hrůzný čin, který se skupinka po většinu času až roztomile nešikovných mladíků, chystá vykonat je jedním symptomem diletantismu, s jakým se do každého aspektu přípravy teroristického útoku pouštějí. Přímo se nabízející možnost udělat z hlavních hrdinů absolutní hlupáky a podrobit je a jejich cíle tak kompletnímu zesměšnění, naštěstí Morris využil jen napůl a podle možností i co nejúčelněji. Tam, kde by se dalo v konstrukci absurdních situací zajít ještě dál, zatahuje za brzdu a navrací děj snímku do kruté reality. Divák je tak sice vystaven palbě mnohých neuvěřitelných situací, nad kterými však nepřestává přemýšlet v reálných souvislostech a klade si nejednu otázku. Je možné, aby měly mnohé úspěšné pumové útoky za sebou takovouto zoufale nezvládnutou přípravu? Je možné, aby jejich strůjci ani pořádně neznali filozofické pozadí ideologie, v jejímž jménu to všechno dělají?
Zdaleka ne na všechny dokáže film nabídnout odpověď. Koneckonců to zjevně ani nebylo jeho ambicí. Tou nejdůležitější a nezodpovězenou pak zůstane, proč se skupina se západním prostředím natolik srostlých lidí rozhodla proti němu bojovat těmi nejhoršími možnými prostředky. Snímek, který jen málokdy překročí hranici velmi svérázné komedie tak dává alespoň nahlédnout do mysli zmatených a nepříliš bystrých atentátníků, kterým vše pořádně dochází až v momentě finálního rozhodnutí. Tomuto nahlédnutí po formální stránce pak chybí jen máloco. Dokumentárně roztřesená kamera sice občas ruší a působí trochu zmateně, ale skvěle napsané dialogy přesně ve stylu toho nejlepšího drsného britského humoru (který samozřejmě nemusí mít každý rád) a zcela přirozeně vystavěné scény demonstrující až půvabnou nešikovnost hlavních hrdinů vše bohatě kompenzují a dokonce generují i momenty, že si tu partičku nešiků dokážete i zamilovat.
Ať už na „ČTYŘI LVI“ budeme nahlížet jako na skvělou komedii anebo na mrazivý pohled do zákulisí islámského terorismu, ani v jednom případě nemůžeme tvůrce vinit ze stranění, či nedej bože snahy vzbuzovat vůči strůjcům bombových útoků sympatie. Právě naopak se jim výborným způsobem podařilo sestavit jeden z pravděpodobných scénářů přípravy takového činu. Velmi kontroverzní téma si žádá i velice kvalitní zpracování a to se v tomto případě i přes pár drobných nedostatků stalo. Film, jenž je především řádně černou komedií, však nepostrádá i silnou přidanou hodnotu a smysl pro realitu.
