Předpokládám, že nejsem sám, komu spojení pojmů „Německo“ a „post-rock“ nahání hrůzu. Samozřejmě, že existují výjimky potvrzující pravidlo. Koneckonců si stačí vzpomenout na předloňské příjemné album „Reverie“, jež mají na svědomí zasnění DATURAH. Ani před jejich krajany LONG DISTANCE CALLING , pocházejícími z města Münster, není potřeba brát nohy na ramena. Není příliš pravděpodobné, že jejich snaha vzbudí mnoho bezmezného nadšení, ovšem ani pocit spokojenosti nad solidně vyvedenou žánrovou nahrávkou není určitě málo.
K tomuto tvrzení opravňuje celkově zdařilé provedení šestiskladbového alba „Avoid The Light“, které se především konzervativně drží v liniích „měkčí“ post-rockové větve. Delší stopáž jednotlivých skladeb už tak trochu prozrazuje, že půjde především o rozjímavější hudební záležitost, ve které hrají prim poloakustické kytary s podporou klávesových nástrojů. S výjimkou jedné písně se jedná o ryze instrumentální hudbu s patrným důrazem na náladotvorný prvek. Tedy vše v intencích post-rockového žánru tak, jak se vyvinul během posledních pár let. Už od prvních tónů úvodní skladby dávají Němci najevo, že se i přes některé náznaky nehodlají pouštět do zdolávání stylotvorných výzev. „Apparitions“ je typickým představitelem kompozice s ospalou atmosférou, jež je tvořena jemným kytarovým vybrnkáváním, jednoduchým rytmem a typickým vyvrcholením v podobě nástupu elektrických kytar.
Skupině rozhodně nechybí schopnost sestavit posluchačsky příjemné post-rockové skladby, ani cit pro melancholii a gradaci. Jediným, a to dost podstatným nedostatkem je však jejich přílišná upjatost a menší odvaha k razantnímu rozletu. Přitom potenciál k němu rozhodně nepostrádají. To dokazují například ve výborné „Black Paper Planes“, jež na albu nese pořadové číslo dva. Razantní kytarový úvod přechází v jemnější prostřední část vyplněnou jednoduchou klávesovou linkou a podmanivou melodií, během jejíhož poslechu stačí jen zavřít oči a nechat se unášet. Prakticky každá ze sexteta skladeb, tu více, tu méně, splňuje kvalitativní nároky kladené na nadprůměrnou post-rockovou kompozici, ale do nejvyšší ligy LONG DISTANCE CALLING stále chybí větší důraz na osobitost a schopnost vymanit se z pevné svěrací kazajky dobrého žánrového standardu.
Za jednu z možných cest by se dala považovat vyvedená balada „The Nearing Grave“, jež jako jediná na nahrávce disponuje vokální složkou. Hlas Jonase Renkseho (KATATONIA) je rozhodně dostatečně výrazným prvkem schopným oživit i méně povedené skladby, avšak v tomto případě je skvěle sladěná hudební i pěvecká část. Problém je ovšem ten, že píseň více než LONG DISTANCE CALLING připomene kousek, jež se nevešel na některé z posledních alb Renkseho domovské kapely. Nepochybně chytlavá a podmanivá záležitost je příjemným oživením v závěru už lehce nudícího alba, ale o další budoucnosti německé kapely toho nejspíš mnoho neprozradí.
„Avoid The Light“ je příkladem nahrávky, na níž se názory mohou diametrálně lišit od úplného odmítnutí, až po nadšené příjetí. Hodně záleží na pohledu na post-rock jako takový, respektive na jeho podobu, jak jí během posledních let formovaly řady a řady kapel snažících se naskočit do dobře rozjetého vlaku. LONG DISTANCE CALLING však rozhodně nepatří k těm, kteří by se zoufale drželi posledního vagónu, ale do první třídy jim také ještě leccos chybí. Nemám však důvod nevěřit, že nejsou na dobré cestě.
