KRUCIPÜSK - Amen

KRUCIPÜSK - Amen

KRUCIPÜSK - Amen

KRUCIPÜSK - Amen

KRUCIPÜSK je v českém showbusinessu tak trochu výjimka potvrzující pravidlo o nepoměru kvalita versus popularita. Sedm studiových desek a nekonečné koncertování přineslo těmto vtipálkům věhlas, zkušenosti a zástupy věrných fandů, díky čemuž si v současné době mohou v hudbě dělat, co se jim zlíbí. Již na minulém „Ahoj“ bylo jasné, že Hajíček a spol. našli dostatečně šílenou polohu, kterou nyní na aktuálním „Amen“ rozvíjí k větší dokonalosti. Pokračují v nastoupené cestě od líbivosti k větší tvrdosti a to hodnotím jako jednoznačné plus.

KRUCIPÜSKMám-li nějak popsat současný zvuk libereckých, tak jako směs tvrdosti KORN, písničkovosti KABÁTu a hudební poťouchlosti veselých INFECTIOUS GROOVES. Jednotlivé skladby jsou čitelné, někdy až záměrně primitivně jednoduché. Ve většině z nich KRUCIPÜSK mixují uvolněné kytarové vyhrávky s megatvrdými na kost ostrouhanými rytmy, občas šoupnou nějakou tu legrácku, nebo hudební parádičku. Vyzdvihl bych určitě úvodní „Mamö“, ve které se jedna část tvrdá jako skála prolíná s klidnější, vybrnkávací pasáží, dále parádní kousek „Kafe a cigára“, kde to zase muzikanti šolíchají jakoby nic, aby najednou vypálili ostrý riff jak z repertoáru PRONG, pěkně podpořený foukací harmonikou. Podařené jsou i tepající kusy „Ostrov“ a ,„Zákon“ nebo „Krupicová kaše“ s povedenou gradací v závěru. Snahu znít jinak a tvořit netypické věci dokládá zajímavá až vtipná skladba „Shake Baby“. Naopak mezi ty slabší řadím nezajímavou „Pro lidi“, bez jejíhož poselství si dovedu album „Amen“ klidně představit. Tradiční změna v sestavě nastala na tomto albu na postu baskytary a jeví se tentokráte jako zásadní. Konečně má totiž KRUCIPÜSK basu jakou měl mít už dávno, prsty hranou, stylem funky/slap, což se k jejich hudbě přesně hodí a tomuto albu výrazně zvyšuje kredit. S kytarou se skvěle doplňují a vytvářejí osobitý zvuk této originální partičky.

Co se týká textů, tak strejda Tomáš je již starší kmet a témata tomu odpovídají, je kritický ke společnosti, přemítá nad smyslem života a lpí na tradičních hodnotách. Vtipně „fotrovský“ postoj zaujímá k mladé generaci v textu „Krupicová Kaše“. Vůbec texty na „Amen“ se jeví v kontextu celé diskografie kapely jako vydařené.

Zcela zásadní pro pochopení tvorby KRUCIPÜSK je naladit se na stejnou vlnu „polodementního“ humoru, mít nadhled a nebrat věci tak vážně. Pak pochopíte nadsázku s jakou je myšlený minutu a půl dlouhý nájezd ve skladbě „Blábol“, poselství skladby “Kafe a cigára“, nebo ulítlé kytarové motivy v závěrečné „Jára“. KRUCIPÜSK zdá se našel cestu, jak se vypořádat s konkurencí zahraničních hvězd, přitom je nekopírovat a nesklouznout k prvoplánové laciné zábavě. Tato kapela jde zkrátka svou cestou, je originální a daří se jí skloubit český „švejkovsko/kabátovský“ naturel s kvalitní hudbou.

 6

Verdikt

Strejda Tomáš na „Amen“ upevňuje svou pozici na domácí scéně a svoji laťku posouvá o něco výše.

Hodnocení

Autor
7,5 / 10
Redakce
7 / 10
Čtenáři
6,8 / 10

Další informace

Stopáž: 44:32

Produkce: T. Hajíček/ KRUCIPÜSK
Studio: Svárov

www.krucipusk.cz

Sestava

Skladby

  1. Mamő
  2. Blábol
  3. Shake baby
  4. Biomasa
  5. Dědova víra
  6. Ostrov
  7. Zákon
  8. Kafe a cigára
  9. Krupicová kaše
  10. Pro lidi
  11. Jára

Diskografie

Rodinnej diktát (2012)
Amen (2009)
Ahoj (2007)
Druide! (2004)
10 Years (Best Of) (2002)
~ 4 ~ (2001)
Bigada bigada bejby (1998)
Cirkus dneska nebude (1996)
Ratata (1993)

Jiné pohledy

7 / 10
Už to tak vypadá, že čekat slabé album od KRUCIPÜSKu je jako chtít po české politické scéně, aby se nechovala jako parta rozmazlených samolibých parchantů ze školky, kterým někdo sáhne na oblíbenou hračku. Novinka „Amen“ s národním lvem ve švejkovské čepici (alias symbolem poetiky libereckých?) na obalu a hladivě nostalgicky provedeným bookletem pokračuje v tradici zajímavých a nosných alb, na nichž Tomáš Hajíček a spol. vždy dokážou přijít s něčím neokoukaným a zajímavým, třebaže stále v podobném crossoverovém kabátku. A poslech je to vskutku záživný, plný nejrůznějších okamžiků, jež vás s kapelou spolehlivě svedou na společnou notu, na jejímž vrcholu osobně vidím „Blábol“ s luxusně těžkým riffem alá Zakk Wylde, „Shake Baby“ s vyzývavě dusivým napětím jak z Tarantinových krváků, „Kafe a cigára“ s téměř geniálně úchylnou foukací harmonikou a znamenitě pulzující baskytarou a v neposlední řadě také „Krupicovou kaši“ s (přes všechnu jeho jednoduchost) mimořádně vyvedeným textem. Někdo jistě řekne, že „Druide!“ zůstává stále nepřekonáno a má asi nejspíš i pravdu. To ovšem nic nemění na kvalitách „Amen“, na jehož živé provedení na letních festivalech se už teď moc těším.
Louis | 4. února 2010