Značka THE STROKES již čtyři roky mlčí, ale její členové si v posledních letech vydávají sólová alba jak se jim zlíbí. Tentokrát došlo na samotného frontmana a musím říct, že v jeho případě se konečně vyplatí pořádně zbystřit. Album „Phrazes For The Young“ má smysl, protože nehraje na první signální s osvědčenými postupy jeho mateřské kapely (netvrdím však, že z nich nevychází), nýbrž je rozvíjí do širšího stylového záběru, pomocí využití různých podpůrných nástrojů, nejčastěji keyboardů a synthy zvuků, odkazujících do centra osmdesátých let. Sound i stylizace projektu se nesou ve znamení kultury této epochy – zmíněné synthy dekorace ve spojení s kytarami, melodika, ale i design, fotografie nebo logo. Julian Casablancas si jako nikdo jiný bere z gruntu na paškál éru naducaných kožených bundiček, E.T. mimozemšťana i Rubikovy kostky a s naprostým nadhledem hněte z kýče diamant, natolik jsou zde umístěné skladby silné a propracované. Prostě retro zážitek, jaký je nutné vyslechnout.

Ono jde vlastně o album, které při prvním poslechu tak nějak prozíváte (nehraje na singly), ale při třetím už budete nadšeně jásat (tedy jen pokud jste naladěni na podobný styl hudby), protože přistoupíte-li na jeho hru, odhalí vám nepřeberné množství zajímavých zvukových fórků a vychytávek, kterými jsou Casablancasovy (stále ještě) rockové písně opatřeny. „Phrazes For The Young“ je velmi vrstevnaté dílko, se kterým si autor dostatečně vyhrál a zároveň písním zachoval jasnou strukturu. Obrovský hit je zde pouze jeden – pilotní singl „11th Dimension“, který představuje dokonalé zhudebnění výše vzpomínané epochy. Přímočará, chytlavá skladba s výrazným syntezátorovým partem by se dokonale hodila na taneční parkety, do víru mládeže s čerstvě natočenou trvalou, odděné do plísňové džínoviny. A vy na tom parketu s nimi můžete hopsat také, bez toho, abyste si nutně připadali jako buránci. Vše je totiž namícháno s patřičným vkusem.

Jsou zde samozřejmě cítit mateřští THE STROKES (Julianův jakoby znuděný pěvecký projev je jednoznačný a nezaměnitelný) a to zejména v rychlejších skladbách – „Out Of The Blue“ a „River Of Brakelights“. Jinak ale jasně převažují teskné melancholické songy, vyžívající se v klávesových samplech a popartové psychedelii počátku věku MTV („Glass“ a „Ludlow St.“), které pro mne představují úžasnou zvukovou koláž, navozující atmosféru osmdesátých let. Kratičký nosič zakončí inspirace pozdními LED ZEPPELIN „Tourist“ a já mám po půlhodině jasno. Tohle je vedle debutu THE STROKES „Is This It“ nejlepší album, na jakém kdy Julian Casablancas dosud zpíval.