ARCHITECTS jsou rychle zažitý a populární pojem v novodobé metalcorové branži. Tento rok se přihlásili třetím řadovým albem, se kterým sklízí velkou řádku úspěchů po celém světě. První poslechy „Hollow Crown“ pro mne byly poměrně uspokojivé – technicky orientovaná hudba s moderním zvukem, čerstvým nábojem a nenudícími skladbami. Navíc ten dokonalý zabijácký sound, řezavé kytary, mohutné, přirozeně znějící bicí – nádhera. Rozhodně v mých očích toto album dlouho překonávalo svého předchůdce „Ruin“. Po půlroce poměrně aktivního poslechu však hledám další důvod, proč si „Hollow Crown“ pustit zase a nenacházím ho. Vše je dokonale vypulírované, aranže, zvuk, stylizace skupiny – jen to prostě není dlouhodobé a to je velká škoda. Oproti minulosti jsou opatkovaní hoši v aranžích přemýšlivější, melodičtější, přístupnější. Tapované bublání střídají majestátní mosherské sekačky – jakoby se SIKTH, GOJIRA, DILLINGER ESCAPE PLAN a MESHUGGAH setkali v kadeřnickém salónu, kde budou společně kultivovat svůj vzhled a projev. Uřvaní kluci z Ostrovního království na poslední desce stále hrají složitější, ale nepřetechnizovaný nervní a živelný metalcorový koktejl a tváří se přitom jako kapely z časopisu BRAVO. Vše se snaží dělat stále lépe a lépe, mají za těch pár alb již i vlastní identitu, ale stále tomu něco chybí. Esence, která by vás donutila sedět zabořené v křesle se sluchátky na uších a se skelnýma nereagujícíma očima a otevřeným orálním otvorem plout v akváriu naplněným obsahem z „Hollow Crown“.