THE MARS VOLTA - Octahedron

THE MARS VOLTA - Octahedron

THE MARS VOLTA - Octahedron

THE MARS VOLTA - Octahedron

K nové desce THE MARS VOLTA jsem přistupoval skepticky. Na předchozích deskách předváděli na můj vkus až moc velký blázinec, ale jak se říká, hranice mezi genialitou a šílenstvím bývá tenká. Na novém albu „Octahedron“ vás však čeká překvapení v podobě klidnější, akustičtější, ale hlavně mnohem přístupnější hudby. Omar Rodriguez Lopez nějak změnil pohled na věc. Divoké kytarové sólování si nechává až na úplný závěr, netlačí tolik na pilu a občas dokonce nechá hrát samotnou rytmickou sekci. Cedric Zavala nevyjíždí často do uširvoucích výšek, zpívá více melodicky, procítěně a výsledek je nečekaný. THE MARS VOLTA nahráli záměrně klidnější, širšímu publiku přístupnější album, kterým možná naštvou své skalní fanoušky, ale nebojte, pořád jsou to oni, dokonce takoví, jaké jsem je chtěl vždy mít.

THE MARS VOLTA

Album začíná šílenou minutou a půl ticha, po které se pomalu rozjíždí dojemná balada „Since We´we Been Wrong“, kde Zavalův procítěný zpěv doplňuje zkraje pouze kytara, rytmika se přidává až na finále. Nečekaný začátek a hned jeden z vrcholů desky. Skvěle vystavěnou následující „Teflon“ táhne vytažená rytmika s opět klidnějším zpěvem, kytara začíná skromně a graduje směrem ke konci skladby, výborná práce. Složitější a zajímavá „Halo Of Nembutals“ mi připomíná FAITH NO MORE, zejména svou divokou rytmikou a zpěvem. Energičtější kusy střídají křehké poloakustické balady „With Twilight As My Guide“ a „Copernicus“, které nabízí prostor Cedriku Zavalovi, který spolu s minimálním kytarovým doprovodem a špetkou elektroniky připraví prostor pro nadcházející přitvrzení. Obyčejně tento typ balad nemusím, ale v podání „nových“ THE MARS VOLTA působí zvláště Zavalův zpěv velmi působivě až dojemně. Další vrchol alba je bezesporu divoká funky jízda „Cotopaxi“, kde kapela sešlápne plný plyn a vy nestačíte během čtyř minut ani vydechnout. Dojde i na muzikál připomínající zpěvy ve skladbě „Desperate Graves“a album uzavírá pro MARS VOLTA typičtější kousek „Luciforms“, s divokým Lopezovým sólováním. Mistr zkrátka zakončuje ve svém stylu.

Album je skvěle vyvážené, s rozumem vystavěné, vše se zdá na svém místě, vše do sebe zapadá. Skladby jsou dlouhé tak akorát, MARS VOLTA stihnout během pěti minut hodně a nemám problém album doposlouchat až do konce, což o minulých nahrávkách říci nemohu. Při poslechu „Octaherdon“ se mi velmi často vybavuje podobnost s jednou legendou ze sedmdesátých let. Ano, THE MARS VOLTA jsou LED ZEPPELIN dnešní doby.

 21

Verdikt

THE MARS VOLTA nahráli záměrně klidnější, širšímu publiku přístupnější album, kterým možná naštvou své skalní fanoušky, ale pořád jsou to oni a ve skvělé formě.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
5,8 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 50:03

Produkce: Omar Rodríguez-López
Studio: 99 Sutton Street, Brooklyn, New York (USA)

www.themarsvolta.com

Skladby

  1. Since We've Been Wrong
  2. Teflon
  3. Halo Of Nembutals
  4. With Twilight As My Guide
  5. Cotopaxi
  6. Desperate Graves
  7. Copernicus
  8. Luciforms

Jiné pohledy

Stray
5 / 10

Ani lehké ubrání na členitosti a poklidnější forma skladeb nedokázala zabránit skutečnosti, že THE MARS VOLTA setrvávají ve světě svých osobních fantazií, které již popáté cedí skrze vlastní styl opěvující bombastické projekty psychedelických sedmdesátých let. Vrcholu dle mého Texasané dosáhli s albem "Amputechture" a také s následným počinem "The Bedlam In Goliath", kterým pouze stvrdili pozice osobitých muzikantů. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Nový materiál, byť doznal patrného sklidnění, nepřináší zhola nic zásadního, nedej bože pozoruhodného a tak se vytrácí i moment překvapivosti a vše se rázem stává z přednosti zátěží. Nové skladby prostě nenabízí nic, co by překonalo starší materiál, spíše naopak, k uzoufání nudí. Omarovo šmodrchance zůstaly, Zavala zní jako z telefonu a to ještě z podstatně vzdálenější linky než kdykoliv dříve. ... [19. srpna 2009]

 

Radicalcut
6,5 / 10

Tvorivý pretlak dvoch hlavných postáv THE MARS VOLTA si vyberá svoju daň. Napriek snahe o väčšiu prístupnosť, ktorá je pre tento album typická, väčšine skladieb chýba dravosť a spád charakterizujúci s výnimkou zakopnutia na "Frances The Mute" predchádzajúcu tvorbu kapely. Lopez a Zavala na "Octahedron" až príliš kŕčovito šliapu na brzdu. ... [18. srpna 2009]