DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings

DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings

DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings

DREAM THEATER - Black Clouds & Silver Linings

Mohlo se snad zdát, když DREAM THEATER po „Systematic Chaos“ vyhlásili něco jako pauzičku v každoročním chrlení nových alb, že skupina po poměrně příznivě přijatých pokusech přestavět k obrazu svému MUSE, U2 a další chystá tolik potřebnou ZMĚNU a s ní i rozšíření neprobádaných území. My dnes už sice víme, že CDstroj jede stále dál - živák, butleg všechno jedno, ale i přesto snad mohl ještě nějaký ten zarytý optimista doufat v lepší věci příští.

DREAM THEATER

Jak už ale bývá smutným údělem optimistů, o tvář se brzy rozprsknou první jedovaté sliny zklamání. „Black Clouds & Silver Linings“ totiž všechna zbožná přání hravě zašlapává pod kytky. Šestice písní, z nichž valná většina balancuje na ostří patnáctiminutové hranice, jakoby od počátku měla jediný cíl - unudit k smrti. Začne to při úvodní „A Nightmare To Remember“ (která se nejpozději v polovině změní v naprosto nadbytečné dostihy v sólování), pokračuje přes tradiční (pře)slaďáček „Wither“, kulminuje v „The Shattered Fortress“ (jež navazuje na seriál rozjetý předchozími počiny a tudíž i do značné míry opakuje melodie známé z dřívějška), přetrvává v hudebním rozloučením s Mr. Pornoyem seniorem „The Best Of Times“ (přeplněném typickým rukopisem i nezbytnou dávkou DT patosu), aby tomu definitivní korunu nasadila závěrečná „The Count Of Tuscany“, jejíž průběh snad už ani nemůže být vystavěn očekávanějším a obvyklejším způsobem. Co tedy zbývá? Jen klipovka „A Rite Of Passage“, která při prvním setkání sice může působit dojmem, že podobně nostalgické návraty až někam k „Images And Words“ snad skupina nemá zapotřebí, ovšem v kontextu celého alba vybočuje jasnější strukturou a v pravdě hitovým refrénem, čili nakonec zaplať pán Bůh za ni. I když i to o kvalitách novinky leccos vypovídá.

Jestli si tedy ideální album DREAM THEATER představujete jako shluk sáhodlouhých skladeb prošpikovaných předem očekávanými zvraty a zběsilými nástrojovými sprinty odnikud nikam, dočkali jste se. Za sebe dodávám bohužel, neboť všechno je to na starších deskách, jen mnohem lépe, krásněji a radostněji. A tak se Snové Divadlo zřejmě už definitivně zařadilo do kategorie kapel, jejichž každý další počin víc a víc zabředá do průměru vlastního bludného kruhu. Na množství fanoušků však podobné ředění obvykle vliv nemívá, spíše naopak. Tak tedy, zařaďte se do fronty a bez obav kupujte. Nepřekvapí, nebojte, nemá totiž čím.

P.S.: Jen tak mimo hru, pokud si snad pořídíte limitovanou 3CD edici (v prachmizerném a nepraktickém balení jednotlivých CD do pošetek), dočkáte se odměny v podobě půltuctu coververzí (RAINBOW, QUEEN, THE DIXIE DREGS, ZEBRA, KING CRIMSON a IRON MAIDEN) a instrumentálního mixu alba, při jehož poslechu lze lépe proniknout mezi jednotlivé nástroje (a které je pohříchu snad zajímavější než nazpívaná verze).

 391

Darkmoor

Verdikt

První nahrávka DREAM THEATER, u které se po většinu času skutečně nudím.

Hodnocení

Autor
5 / 10
Redakce
7 / 10
Čtenáři
7,2 / 10

Další informace

Stopáž: 75:22

Produkce: Mike Portnoy, John Petrucci
Studio: Avatar Studios - New York City

www.dreamtheater.net

Sestava

Skladby

  1. A Nightmare To Remember
  2. A Rite Of Passage
  3. Wither
  4. The Shattered Fortress
  5. The Best Of Times
  6. The Count Of Tuscany

Diskografie

The Astonishing (2016)
Dream Theater (2013)
A Dramatic Turn Of Events (2011)
Black Clouds & Silver Linings (2009)
Systematic Chaos (2007)
Score: 20th Anniversary World Tour Live with the Octavarium Orchestra (2006)
Octavarium (2005)
Live At Budokan (2004)
Train Of Thought (2003)
Six Degrees Of Inner Turbulence (2002)
Live Scenes From New York (2001)
Through Her Eyes (EP) (2000)
Scenes From A Memory (1999)
Once In A LiveTime (1998)
Falling Into Infinity (1997)
Hollow Years (EP) (1997)
A Change of Seasons (1995)
Awake (1994)
The Silent Man (EP) (1994)
Lie (EP) (1994)
Live At Maquee (1993)
Another Day(EP) (1992)
Images And Words (1992)
When Dreams And Day Unite (1989)

Jiné pohledy

7 / 10
Neviděl bych to tak zle. Dreamové evidentně trošku neví kam se vrtnout, takže dělají kraviny. Tu kousek death metalu, tu trochu cirkusové patiny, támhle šoupnem MEGADETH a tuhle METALLICU. Neříkám, že se jedná o album těžce geniální, ale poslechnout se to dá. Myšlenku postavit skladbu na motivech z minulých alb pokládám za hodně hezký nápad a je škoda, že takhle Dreamové nezkusili postavit jednoskladbové monumentálně klenuté best of. Hodně se mi líbí i polohy LaBrieho hlasu, které si opět můžu vychutnat bez alergické vyrážky na ušních boltcích, což zhruba do roku 2003 nebylo vůbec možné. Vrcholem alba je podle očekávání (stopáže) "The Count Of Tuscany", kde zazní opět Floydi a která ne navazuje, ale spíš zdařile koexistuje vedle výborné "In The Presence Of Enemies" z minulého alba. Pro kritiky a hardcore fanoušky může být album "Black Clouds & Silver Linings" sice poněkud mělčí záležitostí. Ale pro dream občasníka a fandu 2003+ (k nimž se hrdě hlásím - moje heslou zní : "Nebyl jsem DT fan, ale teď už sem.") je tou pravou výživnou potravou pro masy. Profesoři a hudební mudrcové už odpadli, takže teď si ty drýmy konečně můžeme my, prostý metalový lid, v klidu užít, ne? A bonusový covery maj taky hezký. Půlbodík za ně.
Louža | 30. června 2009

 

9 / 10
Zvláštne, ja som sa nenudil ani sekundu - nového albumu od DREAM THEATER sa neviem nabažiť ani po niekoľkodňovom intenzívnom poslucháčskom maratóne. Títo páni sú na hudobnom poli ako Stephen King na tom spisovateľskom - dokonalí majstri svojho remesla, ktorí podľa mnohých majú svoje najlepšie roky za sebou, citujú sami seba, vracajú sa do minulosti, točia sa v zdanlivo bludnom kruhu. Lenže ten kruh je tak obrovský a oni sú stále takí presvedčiví, že si stále nájdu tisíce vďačných fanúšikov. Som hrdý, že som jedným z nich.
Rudi | 29. června 2009

 

5 / 10
Kde sú tie časy, keď už po prvom vypočutí som si pospevoval refrény? Kam sa podela ich nepredvídateľnosť a prekvapivosť? Takýto stav u DREAM THEATER bolo možné pozorovať už dlhšiu dobu, pričom s postupom času sa zhoršoval a tento album je definitívnou bodkou za existenciou zaujímavej skupiny. DREAM THEATER (asi) s konečnou platnosťou stratili dušu. Ostala len pozlátkom obalená skupina špičkových hudobníkov, ktorí zabudli, že hudba je aj o kreativite a nie len o remeselnej zručnosti.
Koscj | 29. června 2009