Sludge, post-metal, post-hardcore? A není to jedno? V době, kdy scéna začíná být tímto takměř přesycena, je o to těžší najít v ní něco kvalitního. Módní vlny se střídají a nabízí se otázka, kdo přichází s opravdu osvěžující sprchou a kdo se chce jen svézt. ROSETTA svou prvotinou „The Galilean Satellites“ dala všem zlým jazykům jasně najevo, že rozhodně patří do kategorie první. Jedna z nejlepších desek roku 2005, i když první pohled na stopáž přesahující 2 hodiny slabé povahy spíše vyděsí. Nejen ve „Wake/Lift“ najdeme společné styčné body s CULT OF LUNA, MOUTH OF THE ARCHITECT, či THE OCEAN a přesto se americká ROSETTA snaží jít svou vlastní cestou, mimo jiné více ambientní.
„Red In Tooth And Claw“ skvěle otevírá nahrávku. Prolínající se prvky, rytmy... hutné kytary, ruchy a malinko upozaděný vokál Mikeho Armina. „Lift“, rozdělená na tři části, táhne na bránu s myšlenkou na hattrick (bohužel však zůstane pouze u zbožného přání). První část začíná klidně, jemné kytary i bicí... Vzápětí však ROSETTA přitvrzuje jako prudká přílivová vlna. Druhá část atmosféru zklidňuje, je jakousí spojnicí. „Lift (part 3)“ dává pozvolna prostor vkrádající se naléhavosti a vcelku důstojně tak zakončuje triádu.
Basovou linkou začínající „Wake“ působí svou melodičností a dravostí jako živá voda. „Temet Nosce“ náladu příjemně zklidňuje, je tak opravdovou výpravou do zákoutí vesmíru. Fantazii podporující instrumentální skladba, která jen pobízí k tomu vybrat si vysněný cíl. Latinské „temet nosce“ si můžeme mimo jiné pamatovat například z filmu Matrix, kde bylo přeloženo jako „know thyself“... Je tedy na vás, jestli zůstanete v harmonii se svými pocity, či se vydáte hledat novou hvězdu. Možná právě toto chtěla ROSETTA vyjádřit svým „metalem pro astronauty“. „Monument" uzavírá desku jako vcelku podařenou výpověď střídajících se emocí. Po rozjímavé „Temet Nosce" ukazuje tvrdší tvář ROSETTY. Přestože bych si pomyslnou tečku za "Wake/Lift" představovala jinak, závěrečná skladba neurazí.
Pod na první pohled nezčeřenou post-metalovou hladinou se skrývá vír, který vás vtahuje do svého nitra s každým poslechem „Wake/Lift“. Jednou v světle neprostupující hlubině, jindy s nadhledem z hůry. Jak sami říkají „metal pro astronauty“. Co ale „tam nahoře“ najdeme? Nadhled? Neklid? Další rozměr našeho (hudebního) života? Rozhodně ne. Pokud se o to přesto chcete pokusit: „Bon voyage!“. ROSETTA nepřinese bouři, to nic ovšem nemění na tom, že pokud máte rádi například již zmíněné THE OCEAN, strávíte v její společnosti příjemnou hodinku. "Wake/Lift" je zajímavou deskou, která rozvíjí fantazii a hlavně vyvolá chuť se do tohoto imaginárního světa ponořit. ROSETTA má však potenciál na to, aby vytvořila ještě lepší desku, nápady na to mají. Snad se toho dočkáme.
