Titulek pátého řadového alba NILE mě tak trochu znepokojil. Jazyk řecký totiž praví, že: „ithys“ = rovný, což ve spojení s notoricky známým termínem „phallos“ = falus vyvolává celou řadu poměrně překvapivých asociací. Předák zaoceánského kolosu Karl Sanders však nepřipouští žádný prostor pro spekulace a uvádí věci na pravou míru. Na ožehavou otázku ohledně významu slova „Ithyphallic“ totiž reaguje následovně: „název odkazuje na velké sochy bohů plodnosti, které kdysi stavěli staří Egypťané“. Silný frontman pak ještě dodává, že jednu obří modlu vidíme i na coveru, jest údajně tažena skupinou otroků a jelikož se jedná o sochu správného boha plodnosti, vyznačuje se nápadně rozměrným pohlavím. No, tak to vidíte.

Od falických kultů se ale raději přesuňme k hudbě, která je v podání greenvillských samorostů nepoměrně zajímavější záležitostí. Po fantastickém opusu „In Their Darkened Shrines“ a více méně navazujícím „Annihilation Of The Wicked“ přichází horká novinka „Ithyphallic“ a s ní i spousta otazníků, zda se Američané konečně odhodlali opustit sice vydatná, nicméně již trochu okoukaná naleziště. Na rovinu říkám, že se tak nestalo. I přes to, že NILE znovu odkryli pěkných pár historicky cenných exponátů, zůstávají věrni zejména vítězným recepturám. Na kolik je to špatně a na kolik dobře si povíme v následujících odstavečcích.

Především v rámi svého vrcholného díla „In Their Darkened Shrines“ se NILE podařilo dosáhnout ideálního poměru mezi agresivitou a epikou. Na následujícím albu, stejně tak jako na novince, jsou atmosférické vsuvky potlačeny a krčí se ve stínu čím dál tím více dominující obhroublosti. Dle mého názoru je to chyba, neb majestátní epické předěly dávaly produkci NILE další rozměr a ještě více ji tak odlišovaly od presentace drtivé většiny stylově spřízněných kapel. Karl Sanders by neměl tímto originálním kořením příliš šetřit, ba právě naopak, co nejčastěji ho implementovat do pomalu kornatějících kompozičních struktur. Všichni dobře víme, že v tomto směru mu kreativní myšlenky rozhodně nechybí, stačí se jen pozorně zaposlouchat do jeho sólového alba „Saurian Meditation“. Kontroverzní frontman však zdaleka není despotickým skladatelem-monopolistou, vedle něho totiž stále aktivněji působí jedna neméně zajímavá persóna, a sice kytarista Dallas Toler-Wade. Činorodý šestistrunník tentokráte dostal ještě více prostoru než na „Annihilation Of The Wicked“, kromě tradičně spolehlivé kytarové práce nahrál skoro všechny basové linky a ještě navíc stihl zastat majoritní porci vokálů. Toler-Wadeův projev poznáte bezpečně, na rozdíl od Sandersova hrubozrnného growlu je jeho zpěv čitelnější a srozumitelnější. Svojí šanci u mikrofonu dostal i Chris Lollis, mimochodem čerstvá posila sestavy NILE na postu basového kytaristy. Tradice vokální variability tedy zůstala zachována stejně tak jako v památných dobách, kdy v řadách kapely defilovali takoví skřivani jako Jon Vesano nebo Chief Spires. Pozitivní evolucí prošel i zvuk, NILE už nezní tolik odtažitě a nepřístupně, konečně mám pocit, že nevyhrávají na nedosažitelném piedestalu někde vysoko nade mnou ale jsou přímo tady u mě, vzdáleni na dosah ruky. Matně tuším, že naposledy z nich takováto bezprostřednost sálala na sympaticky okrajovém debutu „Amongst The Catacombs Of Nephren-Ka“.

I přes zmíněné klady nemohu „Ithyphallic“ ohodnotit vyšší známkou než jeho předchůdce. Přeci jen jsem očekával, že pět a půl měsíce intenzivních příprav vyústí v něco docela jiného než v poměrně konzervativní album NILE. Jistě, smeknutí klobouku až k zemi si zaslouží hitovka jako bič „As He Creates So He Destroys“, dále pak impresivní historický flashback v podobě „The Essential Salts“ a hlavně jedna z nejlepších skladeb, která se kdy americkým egyptologům podařila složit – „What Can Be Safely Written“. Rozumějte tomu dobře, ostatní položky rozhodně nepovažuji za vycpávkové, jen z nich cítím určitou šablonovitost, postrádám onen kýžený moment překvapení. Obávám se, že na příštím albu bude již bezpodmínečně nutné přijít s něčím novým, jinak to s originální ikonou US brutal death metalové scény začne být jaksi na pováženou.

Jak hodnotím předchozí desky:
Amongst The Catacombs Of Nephren-Ka [8.5/10]
Black Seeds Of Vengeance [9/10]
In Their Darkened Shrines [9.5/10]
Annihilation Of The Wicked [8/10]