DEATH - Individual Thought Patterns

DEATH - Individual Thought Patterns

DEATH - Individual Thought Patterns

DEATH - Individual Thought Patterns

Věru nevyzpytatelné jsou osudy lidské a neprostupné je předivo jejich směřování. Vsadím se o co chcete, že drtivá většina příznivců DEATH při zprávě o personálních rošádách uvnitř skupiny, následujících po úžasném albu „Human“ (1991), velmi hlasitě zajásala. Muzikantské velepersony Gene Hoglan (bicí, ex - DARK ANGEL) a Andy LaRocque (kytara, jinak KING DIAMOND) k nové porci hudby a textů z fajnšmekrovské autorské dílny Chucka Schuldinera, to podle všeho nemělo dopadnout jinak, než dalším velkým vítězstvím Smrti. Opak je ovšem pravdou, čemuž však prosím nerozumějte špatně. Album „Indivuidual Thought Patterns“ není určeno do smetí či kamkoliv jinam, kde by se na něj mělo co nejdříve zapomenout, protože to bych si nedovolil říct o žádném z alb DEATH. V jeho případě však podle mého nedošlo k naplnění všech těch předpokladů a nadějí, které se do něj s ohledem na zmíněné okolnosti daly vkládat. Proto zní nadmíru vytříbeně, proto je plné technických fines a muzikantských zákrut par excellance (samozřejmě v death metalovém balení), ale proto z něj také v člověku po odeznění nezůstává nic víc než téměř neutrální pocit, hovořící „jen“ o solidně odvedené práci. A to mi právě v nadstandardních poměrech, které si ostatně Chuck a spol. zavedli sami, přijde tak nějak nezvyklé. Ano, to je to slovo.

DEATHNezvykle dlouho totiž trvá, než si osvojíte fakt, že jste se propracovali až k samotné podstatě „Individual Thought Patterns“. A když už se tohoto faktu zmocníte, nezvykle rychle o jeho vlastnictví zase přijdete, protože vám proteče mezi prsty jako hrstka písku z přesýpacích hodin. V paměti vám zůstane jen nejasný odraz melodického nádechu a vůbec celé podstaty „Human“, jež jakoby kdosi přetavil do nové, tak nějak méně výrazné formy. Jinými slovy, album je dost dobře možné vnímat jako nastavovanou kaši z minula, i když pochopitelně nelze přehlédnout, kdo a jak onu kaši nastavoval. A to prostě není, alespoň v případě DEATH (pravda, mnozí jiní by se za schopnost produkovat takovou muziku minimálně upsali ďáblu), lidově řečeno úplně košer. Že na mne skutečně zapůsobily a zanechaly ve mě podstatný a výrazný dojem, mohu proto zodpovědně prohlásit jen o pětici skladeb, respektive pouze o čisté polovině alba. O strhující úvodní „Overactive Imagination“, vedené svěžími a svižnými nápady (slyšte LaRocqueho sólo v duchu domácích KING DIAMOND), v nichž lze poprvé nakousnout neodolatelně tahavou DiGiorgiovu bezpražcovou basu a Hoglanovu hru na dva velké činely (navzdory albu samotnému je vůbec hra obou zástupců rytmické sekce jeho velkou ozdobou). O „Jealousy“ s  nejkrásnějším mezi baskytarovými příspěvky, doslova a do písmene monstrózním. O „Trapped In A Corner“, pokloně krásné a čisté melodii, provedené v dostatečně zajímavém duchu se špetkou melancholického smutku. O „Nothing Is Everything“, se stejně tklivým a jímavým podtextem, vyznívajícím nicméně stejně záludně, jako když velmi hrubě a necitlivě vytáhnete nočního živočicha na denní světlo. A o „The Philosopher“, předloze pro klipové ztvárnění, dalším smutném příběhu, postaveném protentokráte na čistém a majestátním kytarovém riffu. S poslechem zbylých skladeb poté už ovšem jaksi nevím kudy kam (a nakonec končím ve slepé uličce), stejně tak jako mi připadá, že kudy kam nevěděli ani Chuck a spol. při jejich nahrávání. A z toho tedy pramení má lehká pochybovačnost, opřená především o skutečně nevídaný moment v dějinách kapely.    

Nikdy předtím ani potom jsem totiž ,byť jen na moment, nezapochyboval o tom, zda DEATH dostáli své pověsti a podepsali se pod album, jemuž mohl celý kovový svět s uctivostí zalehnout u nohou. Jen „Individual Thought Patterns“ mě donutilo uchýlit se k podobným úvahám, a přiznávám, že tomu vlastně stejně vůbec nerozumím. Potenciál převeliký, zkušenosti nemalé, tak kde jsou ty výsledky? Odpověď na tuto otázku raději zanechme ne úplně zodpovězenou. Navrtal jsem se v ní, řekl bych, už dost a každé další slovo by zřejmě mohlo ohrozit vážnost a důstojnost, které (jak alespoň doufám) se DEATH těší až do dnešních dnů. A to bych vážně nechtěl.

 124

Louis

Verdikt

Je to možná kacířská myšlenka, ale nad albem „Individual Thought Patterns“ jako nad jedním jediným v diskografii DEATH se totiž podle všeho dá zapochybovat, zda na něm kapela skutečně dostála své pověsti a na ní navazující nehynoucí slávě.

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
9,3 / 10
Čtenáři
9,5 / 10

Další informace

Stopáž: 40:06

Produkce: Scott Burns a Chuck Schuldiner
Studio: Morrisound Studio, USA

www.emptywords.org

Sestava

Skladby

  1. Overactive Imagination
  2. In Human Form
  3. Jealousy
  4. Trapped In A Corner
  5. Nothing Is Everything
  6. Mentally Blind
  7. Individual Thought Patterns
  8. Destiny
  9. Out Of The Touch
  10. The Philosopher

Jiné pohledy

Louis se rouhá a za to bude pykat, poněvadž „Individual…“ je kvalitativně minimálně na stejné úrovni jako „Human“.
Shnoff | 27. prosince 2005

 

9 / 10
V roku 1993 prišlo k môjmu zoznámeniu sa s death metalom, "Individual Thought Patterns" bol jedným z prvých albumov, ktoré som z tohto štýlu počul. Jeho skutočný význam, rovnako ako význam kapely DEATH som ocenil až oveľa neskôr. Až s odstupom času a skúseností môžem rád skonštatovať, že aj death metalová scéna mala svoje skutočné osobnosti - inovátorov, ktorí nezostali pri lacnom a pubertálne atraktívnom povrchu.

"Individual Thought Patterns" považujem za najosobitejší album DEATH (hoci najradšej mám až neskorší "Symbolic"). Jeho nezameniteľný zvuk, dotieravá a takmer nezávislá basová linka, priekopnícke aranže, z neho spravili hviezdu aj v kvalitou nabitom roku 1993.
V-dur | 9. října 2005

 

9,5 / 10
Možno by sa dalo v súvislosti s týmto albumom hovoriť o akomsi prešľapovaní na mieste, no nemôžem celkom súhlasiť s Louisom. „Individual Thought Patterns“ je podľa mňa výborným nasledovníkom „Human“. Poniektorí tento album označujú, ako posledný death metalový počin od DEATH. Mne je to všetko jedno... DEATH bol vždy výborná záležitosť a som nadmieru spokojný.
Koscj | 30. září 2005