BETWEEN THE BURIED AND ME - Alaska

BETWEEN THE BURIED AND ME - Alaska

BETWEEN THE BURIED AND ME - Alaska

BETWEEN THE BURIED AND ME - Alaska

Firma Victory Records se dnes dostává do pozice velkého vydavatele nejen díky množství desek, které vypouští do světa, ale především pro zajímavost a stylovou otevřenost skupin, které si bere pod svá křídla. Vrcholem nestandardní kvality tohoto labelu se z mého pohledu stávají BETWEEN THE BURIED AND ME, kteří už na minulých albech přesvědčili, že nejsou žádnými turisty spořádaně pochodujícími po vyšlapaných pěšinách, ale že se mnohem více podobají zarputilým prospektorům, hledajícím svoji zlatou žílu i v místech, kde by se o to pokoušel málokdo.

Jestliže minulá deska těchto Amíků byla řekněme hůře vstřebatelná, současný materiál se posunul do stravitelnější a přístupnější roviny, takže pokud z minulého alba šílelo jen pár „zvrhlých“ nadšenců, teď už mají BETWEEN THE BURIED AND ME šanci obstát i u mnohem širšího okruhu posluchačů. Onen mnou zmiňovaný posun vpřed je citelný nejen v promyšlenější a posluchačsky uchopitelnější poloze agresivních výbuchů, ale především v zásadní proměně rockově laděných částí. Zatímco dříve se rockově odlehčené pasáže pohybovaly kdesi v naivních brit poprockových prostorech, na albu „Alaska“ jsou tato místa posunuta až kamsi do art a progress linek. Celkově pak materiál dostává, oproti značně roztržitým a ztřeštěným minulým albům, jistou uhlazenější podobu, stále se ve velké míře vyskytují pasáže mísící prasácky rychlé HC úprky a deathové riffovačky s MESHUGGAH rytmikou a opět se objevují i paralely s DILLINGER ESCAPE PLAN, vše je však méně kontrastní a přechody mezi stylově nesourodými pasážemi mají jaksi obroušené hrany. Avšak neztratila se tím potřebná zdánlivě nekontrolovatelná živelnost, která dělá z hudby BETWEEN THE BURIED AND ME mimořádný originál, materiál ovšem působí mnohem propracovaněji a třeba právě z rockových pasáží je znát opravdu kvalitní instrumentální práce.

BETWEEN THE BURIED AND ME

BETWEEN THE BURIED AND ME udělali krok vpřed, ale důležité je, že se tímto posunem nezpronevěřují svému krédu kontrasty posedlých úchyláků, kteří se nebojí střídat prasopal sekanice s melancholickými rockovými pasážemi. V recenzi na minulé album jsem si dovolil několik kontroverzních a snad opravdu trochu krkolomných přirovnání. Nezpronevěřím se tomuto přístupu tedy ani teď a kromě srovnání s DILLINGER ESCAPE PLAN, MESHUGGAH a TEXTURES vyslovím i jména jako PORCUPINE TREE nebo DEVIN TOWNSEND. Tyto paralely se sice objevují pouze v určitých místech desky a přirovnání pokulhávají díky osobité nekonformnosti, se kterou BETWEEN THE BURIED AND ME prezentují některé i méně překvapivé motivy, ale já to tak prostě cítím. Hlavní srovnání se samozřejmě nabízí především s DILLINGER ESCAPE PLAN, kteří na svém albu „Miss Machine“ také značně „zpřístupnili“ svoji hudbu, a i TEXTURES mají díky své tvorbě plné kontrastů k materiálu alba „Alaska“ blízko. Přesto si dovolím tvrdit, že BETWEEN THE BURIED AND ME jsou možná trochu překvapivě o kus dále, jejich hudba svojí uřvanou razancí a ostrým škuboriffováním v ničem nezaostává za zmíněnými konkurenty, avšak melodický prvek je zde mnohem výraznější a kontrasty rozdílně pojatých pasáží jsou mnohem hlubší, místy mám pocit jako by uprostřed rozbouřeného pekla hostovali umělci typu PAIN OF SALVATION. Bláznivé? Ale nikoli, jen těžko uvěřitelné. Přičtěme k tomu i mnohé další oživující elementy, jakými jsou například nenadálé, uprostřed nářezů do ticha „probublávající“ basové linky (třeba ve skladbě „Breathe In, Breathe Out“). Ze všech těchto důvodů je „Alaska“ deskou, které se zdráhám nedat absolutorium.

BETWEEN THE BURIED AND ME jsou skupinou, které prorokuji velkou budoucnost (pokud se samozřejmě na své cestě nezastaví a nezamrznou v nějaké stagnaci), někde hluboko ve mně dokonce třímá naděje, že by se nám mohla rodit jedna dnes tak ojedinělá kontrastně vybočující legenda a nevylučuji ani, že tito draví sekerníci, bourající bez zábran stylové hranice, jednou skončí někde ve vodách moderního art rocku a i tam budou schopni se postarat o pěkný průvan.

 50

Noisy

Verdikt

Možná to bude znít velkohubě, ale díky BETWEEN THE BURIED AND ME a albu „Alaska“ mám v současné chvíli jasno o pro mě zatím nejlepší metalové desce letošního roku. Je zde totiž vše - od uřvané agresivity až po jemnou rockovou lehkost, a navíc bez jakýchkoli náznaků „gulášovitosti“. Skvělé kompozice, bravurní interpretace, vše jak mám rád.

Hodnocení

Autor
9,5 / 10
Redakce
8,9 / 10
Čtenáři
8,1 / 10

Další informace

Stopáž: 53:39

Produkce: Jamie King, Matthew Ellard
Studio: Basement Studios

betweentheburiedandme.com

Sestava

Skladby

  1. All Bodies
  2. Alaska
  3. Croakies And Boatshoes
  4. Selkies: The Endless Obsession
  5. Breathe In, Breathe Out
  6. Roboturner
  7. Backwards Marathon
  8. Medicine Wheel
  9. Primer, The
  10. Autodidact
  11. Laser Speed

Jiné pohledy

10 / 10
Sú kapely, ktoré hrajú skvelú modernú hudbu a mám ich preto rád. Sú kapely, ktoré hrajú hudbu budúcnosti - a mám ich ešte radšej. BETWEEN THE BURIED AND ME sú dokonalým zástupcom tej druhej skupiny. S neuveriteľnou ľahkosťou a suverenitou rozhadzujú "mešu-dilindžerovské" matematické vzorce do brutálnym spôsobom rozoraných death a blackmetalových plání, aby v zápätí poslucháča upokojili nádhernými gitarovými sólami a pasážami ako vystrihnutými z metalu osemdesiatych či prog-rocku sedemdesiatych rokov. BETWEEN THE BURIED AND ME hrajú progresívny new metal. Sú ako tsunami valiaca sa za Novou vlnou amerického heavy metalu. Najväčšou záhadou tohto roka tak pre mňa zostáva iba to, kde stratil môj vzácny kolega Noisy pol boda.
Rudi | 28. října 2005

 

6,5 / 10
S tými superlatívmi by som bol opatrný. Na "Alaska" sa nájde množstvo výborných vyhrávok i bezradene pôsobiacej a chaotickej vaty prekladanej členenými ale nudnými sypačkami. Dosadenie švédskych konštánt a premenných rôznych iných štýlov do math coreových rovníc ešte nie je dôvodom k ováciam. Nesmierne mi to celé pripomína nedávno nafúknutú bublinu okolo kapely THE END, ktorí sú mi ale sympatickejší ich dršnejšiou a menej páčivou hudbou.
Radicalcut | 23. října 2005

 

9 / 10
Od alba „Silent Circus“ rozhodně posun dál a k lepšímu. Skupina se stala daleko otevřenější žánrům, tam kde dříve sahala zpravidla jen atmosférickému pop-rocku dnes slyšíte opravdu všelicos včetně heavy metalu a art rocku. Některé fragmenty skladeb na mě působí jako k dokonalosti vybroušená stylová parodie a to nejen na kytarové žánry, ale i na různé konkrétní interprety. Neuvěřitelně bohaté, členité, košaté, opravdu zábavné a hravé album. Pokud si BETWEEN THE BURIED AND ME udrží své tempo a směr, opravdu si nedokážu představit, jakou lahůdkou nás nakrmí příště.
RIP | 13. října 2005

 

10 / 10
Ani som nečakal, že sa ešte objaví (z väčšej časti) metalový album, ktorý ma rozmetá silou tornáda. BETWEEN THE BURIED AND ME ma na svojej aktuálnej doske okamžite(!) dostali len málo vídanou kombináciou aranžérskej zručnosti, inštrumentálnej virtuozity a zároveň infekčnej chytľavosti. MESHUGGAH a DEVIN TOWNSEND, OPETH, EXTOL či THE MARS VOLTA tancujú tanec svätého Víta v samotnom oku hurikánu. Nebudem sa hrať na ostrého kritika, nebudem nasilu hľadať chybičky: Máte to za 10, páni.
Thorn | 6. září 2005